Čísla nešukají

Váha, věk, centimetry, stav účtu. Tohle podle některých lidí definuje lidskou přitažlivost, jakýsi domácí Excel, kde si jedním klikem spočítají, jestli je žena prcatelná a muž dostatečný. V jejich krásně jednoduchém vesmíru se ženská rovná mládí a hmotnost, chlap rovná prachy a výška. Hotovo. Zaúčtováno. Realita, která mezitím normálně existuje venku mezi lidmi, je jim očividně úplně ukradená.

A největší ironie? Tyhle tabulky většinou sestavují lidi, kteří sami nezvládají základní disciplínu přitažlivosti, být někomu příjemní. Přitažlivost se nedá generalizovat. Je v ní tolik proměnných, že i špičkový statistik by se na to raději s prominutím vysral.

V reálu prostě existují chlapi, které bere břicho, macatá stehna a ženská, kterou je za co chytit. Vedle nich stojí tací, co se rozsvítí pokaždé, když vidí drobná prsa a štíhlé tělo. A pak jsou tu i ti, které nejvíc rozpálí umělé kozy, nafouklé rty a vybělený konečník. Každý to má jinak. A ano, existují i muži, pro které je krásná každá ženská s funkční dírou nebo aspoň ta, která jim věnuje tři vteřiny pozornosti. Evoluce si jede po svém a kašle na internetové ideály.

Stejně tak ženy. Jednu položí na lopatky mozek, hlas nebo smích, jinou vyrýsované břicho. Některá uteče od bankéře v obleku a skončí s ajťákem ve vytahaném triku, protože je s ním prostě líp. A jiná klidně s truhlářem, který ji dokáže ohoblovat na stole z bukového masivu tak, jak to před ním nikdo neuměl.

A pak jsme tu my, co tvrdíme, že máme „typ“. Ha. Já měla vždycky slabost pro mohutné starší chlapy, medvědy s mozkem. Ideálně Čechy. A kdo mě reálně provázel životem? Většinou sportovci a cizinci. Vesmír má smysl pro ironii a nulový respekt k našim představám.

Stačí otevřít sociální sítě a svět se změní v bizarní reality show. Ženská má být věčně mladá, hubená a bez známek života v obličeji. Vyžehlená mumie. Chlap má mít prachy, auto a ideálně pár nemovitostí navíc, jinak prý nemá co nabídnout. A jako bonus se všude řeší velikost péra. Nejvíc a nejhlasitěji to řeší paradoxně chlapi.

Přitom většině žen bohatě stačí průměr. Když je k tomu mozek, humor a chlap, který není sobecký trubec, co se v posteli vidí jako hlavní hvězda pornofilmu. Schopnost, ohleduplnost a přítomnost jsou mnohem víc než centimetry.

Většina lidí je pro někoho zatraceně přitažlivá, i když nesplňuje jedinou internetovou šablonu. Sto lidí, sto chutí, sto úchylek. To, že jeden typ táhne víc, neznamená, že ostatní jsou ze hry. Skutečný svět takhle nefunguje.

Přitažlivost není matematika. Je to souhra pocitů, sympatie, energie, hlasu, vůně a toho zvláštního pocitu, že ten druhý k tobě prostě pasuje. Někdy ani nevíš proč.

A čísla? Tahle čísla jsou dobrá tak maximálně pro anonymní hrdiny diskusí. Buď to sepne, nebo ne...

Za život jsem vážila 63 i 106 kilo. Rozptyl jak prase. A stejně se pokaždé ukázalo, že o zájmu o mě nerozhoduje váha, ale to, jak žiju. Jak se směju. Jaký mám v sobě světlo. Jestli mám radost, nebo fázi, kdy bych se nejradši zakopala do kompostu. Když si připadám jako třikrát přejetý mýval, co vyžírá popelnice, přesně tenhle vibe ze mě taky poleze. Nemusím říct ani slovo. Je to cítit.

Jakmile je ti dobře ve vlastní kůži, je úplně jedno, jestli máš padesát, sedmdesát nebo sto kilo. Přitažlivost si jede svoje. Na čísla kašle. Reaguje na jiskru, klid a ten nenápadný signál, co z tebe letí ven a chytá lidi jak laso. Sebevědomí není póza. Je to stav, kdy nikoho nepotřebuješ přesvědčovat.

Paradox? S pětašedesáti kily jsem měla míň nápadníků než teď jako stará tlustá bréca. Chlapi na internetu rádi řeší ženskou váhu, ale v reálu většinou netuší, kolik která žena váží. A hlavně je to netrápí. Jejich tolerance je široká jak prdel amerického SUV.

Stejně to funguje i opačně. Spousta chlapů nesplňuje žádný internetový ideál, a přesto táhnou. Protože mají něco, co se nedá nahrát do profilu. Umí rozesmát. Umí se postavit k věcem. Něco umí hlavou nebo rukama. A schopnost je sexy odjakživa.

Stejně spolehlivě, jako charisma přitahuje, odpuzuje zahořklost. Chlap, který je věčně negativní, ublížený a viní celý svět, ženy, vesmír i náhodné planety, je pro ženy okamžitě čitelný. Ne jako oběť, ale jako někdo bez sebereflexe. A to smrdí neschopností.

A největší repelent pro chlapa? Ženská, která kombinuje negativitu a aroganci. Nemusí být vůbec ošklivá. Stačí, že vysává radost i erekci. Chodící Mozkomor. Protože když se vedle někoho necítíš dobře, dlouhodobě to nezachrání ani hezký ksichtík, ani kozy jako vozy. Pohoda musí být. Bez ní nejede nic.

Znám nádherné ženy. Vysoké, štíhlé, fotogenické, katalogové typy. Podle internetu by jim měl život i láska jít samospádem. Jenže nejde. Parametry mají bezchybné. Chemii ne. Přitažlivost je v tomhle nevyzpytatelná svině.

Krása umí otevřít dveře, to ano. Ale umí je i přibouchnout, protože lidi jsou plní předsudků a vlastních mindráků. Někdo se tě lekne, někdo si tě idealizuje, někdo před tebou začne hrát divadlo. Na internetu je to celé hodně o vizuálu a dojmech, takové prvoplánové PR. V reálu rozhoduje balíček jako celek.

A tak to prostě je. I malí chlapi dokážou ženskou okouzlit tak, že zapomene, kolik měří. I tlusté holky mají nápadníky. Online i offline. Často víc, než by čekaly.

Ano, někdo má startovní čáru těžší. To není křivda osudu ani pohádka o spravedlnosti, ale prostá realita. Ne každý je atraktivní pro každého a někteří nejsou atraktivní skoro pro nikoho. Ani to ale není konečný verdikt. Většina normálních lidí nevnímá druhé jako součet parametrů, ale jako celek. A taky záleží, co vlastně hledáš. Jinak se vybírá partner pro život a jinak člověk na píchání.

Přitažlivost není spravedlivá ani logická. Nikomu nic nedluží. Nevzniká z čísel, parametrů ani snahy se trefit do ideálu.

Můžeš mít správnou váhu, věk, tvary i výbavu. A stejně se vedle tebe nic nepohne. A pak jsou lidi, kteří by měli být papírově nic moc a přesto to s nimi sepne tak, že se přestane počítat úplně všechno.

Na konci dne je to jednoduché. Nepíchají spolu dvě čísla z tabulky, ale dva lidi. Ne parametry, ale chemie. Ne ideál, ale pocit.

Když to tam je, čísla jsou jedno. Když tam nejsou, nepomůže nic.

Všechno ostatní je jen internetovej folklór. 🙂