Hezký den

Včera. Unavená přicházím domů z práce. Trochu vařím, kouknu na Ulici, sprcha a zalézám pod deku. Pouštím YouTube, nechávám se unášet tóny hudby. Chtěla bych už tak spát, usnout nejde. Vypínám hudbu a ta dole se začíná ozývat! Domáhá se svých práv. Mé prsty ji dnes nevyhovují, chce víc. Zvedám se z postele a potichu nenápadně vklouznu muži pod deku. Slyším, jsem unaven, chci spát. Snažím se jemně tulit, má touha mi pomáhá. Půjčují si jednu jeho ruku, kterou se hladím, tisknu se k němu, nohy se mi rozevírají, jeho prsty zavádím do té mé rozžhavené neposedne toužebnice. Muž se začíná probouzet, začíná se tulit, slyším jeho dech, jeho touze se začíná líbit v mé dlani. Začíná koncert našich těl. Těla jsou roztoužena, touží po sobě, ruce si hrají, ta Moje dole je konečně moc a moc spokojená. Bylo pro ní dlouhé to několikadenní čekání. A tak jsem vděčná svemu muži, že se snaží mi vyhovět, mít mi spokojenou. Moc dobře ví, že nadržená ženská je neštěstí do domu😀.

Hurá, pak jsem usnula a spala, je sobota, na horách čerstvý sníh. Vstávám, oblékám se a snídám. Sedame do auta a vyjíždíme směr Krkonoše . Vystupují z auta, nádhera, čerstvý voňavý sníh všude, stromy jsou ozdobeny bílými vločkami a čepicemi. Některé mají i bílou šálu. Nasazuji běžky, začínám se šoupat vpřed. Nádhera, vzduch voní sněhem a horama. I když jsem poslední, šoupu se tak rychle, že postupně sundavam mikinu, čepici, nakrcak a pak i rukavice. Potom běžky na rameno dávám a stoupám k Vrbatovce. Cestou mám čas obdivovat námrazu na stromech i větvích. Všechny jsou stejne a přitom každá jiná, každá má své kouzlo. Ocitáme se mezi dvěma oblacnostmi, hlltam výhledy do kraje, sluníčko rozsvěcí mraky pod námi. Spocena, nadšená a spokojená naplňují hladový žaludek, oblékám se, nastavují Xky a pluhem se řítím dolů, je mi zima. Stmívá se, stromy i sníh tmavnou. Tma, stopa mi dovedla k autu. Hladová usedám a hurá zpět domů na večeři.

A proč to píšu? ... protože prostě ráda píšu, své pocity tak prožívám znovu. Píšu si pro svou radost.