Mučenka a okresní přebor

To si tak pokojně sedíte v zapadlém baru. Několik párů, tři single kusy, jedna vodní dýmka s příchutí chemické mučenky, která chutná jak osvěžovač do auta, a několik kol deskovky, u které si všichni hrají na mistrné stratégy. Ve skutečnosti jen čekají na další drink. Jakmile se v jedné místnosti smíchají zadaní a nezadaní, je jen otázka času, kdy se otevře vztahová poradna.

Zadaní totiž milují jednu disciplínu. Pitvat životy těch, kteří si ještě nevybrali partnera na dožití. „A proč jsi vlastně ještě sám?“ ptají se tónem, jako by šlo o patologii. V jejich hlase je zájem. A taky úleva, že dneska nejsou na rentgenu oni.

Já mezitím po očku sleduji barmana. Vousatý. Předloktí pevné, lehce chlupaté... České kluky můžeš kritizovat za leccos, ale ruce mají často mimořádně poctivé. Takové, co by tě bez keců opřely o bar a rovnou ti nalily další rundu. A pak noblesně vyprstili i kundu. No nic, člověk se musí soustředit na debatu.

Máme tam dva exempláře. Jeden několik let po rozvodu. Druhý, devětatřicet let a čerstvě po dlouhém vztahu, který nedotáhl dál, protože prý nebyl připravený na další level. V devětatřiceti. To je věk, kdy někteří lidé mají děti na druhém stupni a jiní stále hledají sami sebe v aplikaci.

A pak to přijde. Mužská upřímnost lehce zalitá drahým rumem. Verdikt zní jasně: ženské málo šukají, moc remcají a rychle babkovatí. Hezkých udržovaných třicátnic je prý málo. Au, tak díky, kluci. Většina už je prý unavená, náročná, méně zábavná. Slyším to a přemýšlím, jestli se bavíme o ženách nebo o bazaru s ojetými auty.

Dámská část si to shrne úsporně. Chlapi jsou marní. Tečka. A objednají si další koktejly.

Otevře se appka. Nastává antropologický výzkum. V tu chvíli se probouzí má zvědavost. A taky ty čtyři koktejly, každý s jiným chlastem.

Kluci swajpují. Ukazují. Komentují. Hodnotí. A já zjišťuji, že náš estetický vesmír je paralelní realita. Já bych si vybírala úplně jiné ženy.

Kamarádům, kterým táhne na čtyřicet, se nejvíc líbí písklata kolem dvaadvaceti. Esteticky to chápu. Příroda je jednoduchá. Hladká pleť, dlouhé háro, pevné tělo, minimum existenciálních krizí a zatím žádná hypotéka.

Jen si nejsem jistá, jak moc je pro průměrného skoro čtyřicetiletého logistika s lehce potlučeným egem po nevydařeném manželství ideální rande se studentkou genderových studií Univerzity Karlovy, která má rty nafouknuté do tvaru, jenž vzdáleně připomíná kubánskou domovnici.

Spektrum kolem pětatřiceti pánové vyhodnotili jako rizikové. Hrozí, že budou hned chtít hnízdit. Tlaky. Stres. Nebo už vypadají staře. To říkají dva muži, jejichž sexappeal rozkvétá až po třetí sklence a delší konverzaci. Žádná titulka časopisu. Na první dobrou by je takové kočičky nejspíš přehlédly stejně rychle, jako oni přejedou ženy svého věku. Jeden s poctivě opečovávaným pivním bříškem. Druhý hubený a vytáhlý jak stožár, shrbená postura, charisma v latentním stádiu.

Oni vlastně chtějí jednoduché věci. Aby byla na ně milá. Aby byla hezká. Aby ráda prcala. A aby je chtěla. Mozek, práce, koníčky, zázemí, to jsou doplňky. Fajn, když jsou. Ne nutné pro přežití.

Holky mezitím vybalí seznam jak tendr na jadernou elektrárnu. Emoční inteligence. Oholené péro. Humor. Finanční stabilita. Sebereflexe. Extrovert tak akorát. Akční, ale ne moc. Rozhled. Výška ideálně tolik a tolik. Terapie vítaná. V posteli žádný sobec. Matku respektovat, ale ne moc poslouchat. Ideálně bez závazků, ale připraven na závazek. Žádný nezávazný sex, ale rovnou vztah.

A pak se všichni diví, že to mezi těmi dvěma světy spíš skřípe než jiskří. Muži chtějí vizuální jackpot bez vedlejších závazků. Ženy chtějí pana Božského. Každý chce jen "normál" a má pocit, že to přece není tak moc. Jenže jeho normál je pro druhého nadstandard.

Parta lehce opilých lidí s velmi lidskými parametry řeší, proč se jim nedostává kusů z vyšší ligy. Jeden s pupkem poctivě vypracovaným českým ležákem swajpuje fitness bohyně se silikony. Druhá, která má za sebou dva toxické vztahy a terapii, hledá emocionálně gramotného alfa samce s platem bankéře, duší básníka a empatií budhistického mnicha.

A všichni jsou překvapení, že to nějak nevychází. Každý chce ligu mistrů. Ale hraje okresní přebor.

Barman se na mě usměje, mrkne a když mi podává další koktejl, lehce mi přejede prstem po ruce. Jen vteřina. Žádná nehoda. Vědomé.

A mně hlavou bleskne jediné. Čert vem ideály. Tenhle by mi mohl naplácat.