Kunda ví...

Je fascinující, jak někteří chlapi fungují jako okamžitý zavlažovač mojí kundy. Jako kdyby uvnitř mě měli vlastní dálkový ovladač na regulaci vlhkosti. Nemusí říkat ani slovo, jen existují. Žádná romantika. Prostá biologie - feromony. Stačí jejich vůně, teplá dlaň, jejich blízkost. Sednu si obkročmo na klín, cítím tu pevnou ruku na bocích a první dotek jazyka. Stačí to jemné kousnutí do spodního rtu nebo když ti přejede rty po krku. A v tu chvíli mám pocit, že kdybch se zvedla, zůstala by na něm otisknutá mokrá mapa.

Mám ráda ten okamžik, kdy mu ruka sklouzne pod mé kalhotky. To nepatrné očekávání. Prsty přejedou přes kundu a on to ucítí. Vlhké pysky, které na něj čekaly ještě před tím, než si dovolil být drzý. Na vteřinu zvedne obočí. Pak se mu koutky lehce pohnou. Tichá radost z toho, že tělo už odpovědělo za mě.

Ale máloco je tak božské jako sednout si chlapovi, který vás rajcuje přímo na obličej. Trochu ho přidusit stehny, tak něžně, aby věděl, že je váš, ale aby si ještě stihl užít. Cítím pod sebou jeho dech, ruce, jak mě drží, jak si mě přitáhne blíž, protože nechce přijít ani o milimetr. A když vidím, jak se ani při nedostatku kyslíku nedokáže nabažit mojí chuti, tak si říkám, že jestli existuje nějaký ráj, bude v něm tohle. A muž, který je ochotný riskovat život jen proto, aby do sebe natáhl další kapku mojí šťávy, ten si zaslouží metál.

První dotek jazyka není jemný. Ví přesně, co dělá. Když obkrouží klitoris a cítí, jak mu pod dlaněmi cukneš, zrychlí se mu dech. Automaticky se mu snažíš vyjít naproti pánví, skoro si ho přirazíš blíž. A on tě na chvíli přidrží. Jen aby ti připomněl, že tempo určuje on.

Jenže život je svině s černým humorem. Protože přesně ti chlapi, po kterých teču jako nezavřený kohoutek, jsou občas ti samí, u kterých mi pak tečou oči. A ne vždy vzrušením.

A pak je tu ten paradox.

Mám doma chytrého, sympatického chlapa. V mnoha ohledech ideál. Ale moje tělo už při jeho letmém doteku nezačne panikařit blahem. Nezatetelí se mi podbřišek jen při pohledu na něj. Žádné podlomené kolena, žádné mokré kalhotky jen proto, že se na mě podíval jinak než obvykle.

Stereotyp je nejlepší vysoušeč na trhu. A já v něm stojím už roky. Denní logistika, práce, absence komunikace a společných zážitků, nebo i děti, únava, badání nad tím, proč je zase nasraný nebo z čeho je opět ve stresu. Hormony si prostě sbalily kufry a odstěhovaly se.

Není to o tom, že by se mi nelíbil. Je hezký, je hodný, je můj. Jenže každodenní maraton starostí, debat o popelnice, únavy a mlčení mění i největší erotickou sopku na vlažnou polévku.

Ne že bychom po sobě házeli doma talířema nebo po sobě štěkali. Na to jsem příliš velký flegmatik. My se vlastně nehádáme. Jen ta jeho permanentně blbá nálada, kyselost, stres, napětí a věčné řešení problémů se mi pomalu, nenápadně otiskly do těla. Kumulativně. Rok za rokem. A někde mezi jeho sevřenými čelistmi, těžkými povzdechy a myšlenkami, které jsou vždycky o práci, se změnilo i moje nastavení.

Tělo není hloupé. Tělo reaguje. A když dlouhodobě cítí napětí místo lehkosti, stáhne se. Když vedle sebe nemáš hravého chlapa, ale muže, co je většinu času duchem ve své vlastní hlavě, tak se ti klín sám od sebe nerozevře jen proto, že je večer a je „čas“. Touha potřebuje atmosféru, komunikaci. Potřebuje jiskru, pocit, že se děje něco vzrušujícího, ne další položka na seznamu. A když místo živočišné energie dýcháš vedle sebe chronický stres, kunda si prostě řekne, seru na to.

S milencem je to hned jiné. Přejede mi prsty po ruce a já mám husí kůži až na zadku. Stačí pár slov, jeden pohled, a já přemýšlím, jak rychle by mě dokázal naplnit. Myslím na tisíc a jeden způsobů píchání. Toužím po něm i jeho péru. Někdy stačí, aby mi napsal dvě tři věty a já už sahám po dildu.

Ale nejhorší na tom je, že někdy si nejsem jistá, jestli mě víc vzrušuje ten muž, nebo jen to, že u něj necítím tíhu každodenní reality.

Proč je to s manželem většinou jeden, maximálně dva orgasmy, když se sejde konstelace hvězd, nikdo není unavený, nasraný ani duševně vyždímaný? Proč se musím soustředit, zavřít oči, skoro meditovat, abych se do toho dostala? Proč je to výkon, koordinace, správná chvíle?

A proč pak přijde milenec a já po hodině ležím splavená na posteli, kunda mi ještě dlouhé minuty pulzuje jak rozjetý motor, bradavky pořád trčí, tělo citlivé na každý dotek vzduchu a mozek absolutně mimo provoz? Neschopná spočítat, kolikrát jsem se udělala, protože se to slilo v jeden nekontrolovaný proud menších i větších výbuchů?

Proč s manželem nedokážu být jen obyčejný živočich? Proč do postele tahám jeho nálady, jeho únavu, jeho trvale svraštělé čelo?

Sex není jen zasunout a vyndat. Je to vzduch mezi námi. A když ten vzduch léta houstne stresem a tichem, motor prostě nechytne. Můžeš točit klíčkem, jak chceš.

A to je to nejcyničtější. Uvědomíte si, že zatímco pro vás už manžel není pan Božský, pro jinou ženu je pořád zlatý grál mokrých kalhotek. Pro někoho je on ten vytoužený jednorožec a masturbační idol. Stačil by jeden dotek a tekla by. Jeho bývalá milenka byla toho důkazem. Měla z něj orgasmus snad i pohledem. A tehdy jsem si říkala, jestli by spolu nebyli šťastnější než my dva. Jestli to není nějaká ta mytická přitažlivost, co se ztratila v běžném životě. Jenže pak vám dojde, že to není magie. Je to prostě absence obyčejného života a starostí.

Právě proto jsou ty chvíle s milenci a milenkami tak intenzivní. Neřešíte starosti. Ani blbosti. Slast, smích a bohapusté mrdaní. A možná vás nejvíc vzrušuje právě to, že u toho nepřemýšlíte. Že vám hlava konečně drží hubu. Najednou máte pocit, že jste zase živá. Že se ještě dokážete roztéct...

Někdy si říkám, jestli nejsem jen obyčejně rozmazlená. Jestli nepotřebuju permanentní elektrický šok, aby se moje tělo uráčilo reagovat. Jestli jsem si nezvykla na adrenalin a klid už mi přijde málo.

Mokrá kunda není jen reakce na péro. Je to barometr. Lakmusový papírek energie, napětí, jiskry. Stavu vašeho vztahu. A někdy taky varování. Tělo ví. A většinou ví dřív než my.