Pozor na to, co zveřejňujete

Před třemi lety jsem začal na jednom známém slovenském portálu sledovat jistý blog, který psala zralá žena bydlící na vesnici a popisovala v něm své erotické představy, úlety, zážitky, vztahy atd. Přečetl jsem všechny její příspěvky a uvědomil jsem si, že o ní toho vím opravdu hodně. A tehdy přišla znenadání ta ďábelská myšlenka.

Opět jsem si o víkendu přečetl její blogy a zapisoval si jakékoli indicie a reálie, které se v nich objevovali a třídil je dle významu a obsahu. Takřka deset A4 listů poznámek.

(Poznámka, v následujícím textu jsem pravdivá vlastní podstatná jména zaměnil za smyšlená.)

V prvním kroku jsem chtěl lokalizovat její bydliště. K tomu se hodili informace typu: ,Odpoledne jsme si s přítelem zašli na Šibeničník.' (Vyhledat všechny lokality, ve kterých je vrch Šibeničník!) ,Někdy jsme si zašli k říčce se okoupat.' (V lokalitě se musí nacházet vodní tok umožňující koupáni!) ,Hřbitov je za vesnicí, daleko od kostela.' (Hledat lokality, ve kterých není hřbitov vedle kostela! Hřbitov se musí nacházet na okraji vesnice!).

Následovalo vyhledávání na Google maps dle místních názvů, ale nabízeli se mi desítky míst. Postupnou selekcí (říčka, kostel a hřbitov, pár kilometrů vzdálená čerpačka...) jsem vyselektoval dvě lokality, které splňovali všechny reálie, které jsem vzal v úvahu.

V druhém kroku jsem chtěl nalézt konkrétní dům, ve kterém bydlí. K tomu mi pomohli infá jako ,Dlouhý dům jak žížala', ,Na zahradě za domem jsme česali třešně', ,Do krámu to mám pět minut pěšky.' nebo ,Soused je strašný bordelář.' a pod.

Z asi šest set stavení v obou lokalitách po této selekci zůstala necelá třicítka, která přicházela do úvahy. Všechny jsem si je na mapách, které jsem si vytlačil, označil.

Ve třetím kroku jsem začal pracovat s jmény, které v textech použila. Několikrát popisovala jistou vdovu Koukalovou, kterou přirovnala ke Kelišce ze Slunce, Seno... a o které jsem věděl, že bydlí na té samé ulici jak ona pár čísel od ní. Katastrální mapy jsem proklikával asi hodinu. Bingo! Našel jsem jakousi Koukalovou jako vlastníka ½ a pak tam byli další tři vlastníci 1/6. Souhlasí! Vdova po manželi dědí polovinu, děti rovným dílem druhou. Pro jistotu jsem katastr doklikal, abych měl jistotu, že nenaleznu nějakou druhou Koukalku. Ne. V této chvíli jsem měl pouze dva kandidáty resp. domy.

Otevřel jsem Street view a prohlížím si obě stavení. V tom okamžiku si vzpomenu, že jednou psala, jak jí za bouře uhodil blesk přímo do stromu před chalupou. Velké stromy byli jenom u jednoho. Že by jsem byl u cíle?

Pro potvrzení mého bádání jsem zkusil kapánek sociálního inženýrství. V soukromé správě (nechtěl jsem to dávat jako komentář) jsem ji napsal: ,Jitko, musím vás pochválit za váš poslední příspěvek, velice zábavné, ale i poučné čtení. Děkuji a těším se na pokračování.' To jméno z informací z katastru ona nikdy nepoužila, vystupovala pod zcela jiným nickem. Odpověděla: ,Díky, jsem ráda, že se ti to líbilo'. V mysli jsem děkoval i já, že se dala nachytat. kdyby to totiž nebylo její pravé křestní jméno, určitě by se nějakým způsobem ohradila.

V posledním kroku jsem prolezl všechny možné online dostupné databáze jako obchodní registr, registr dlužníků, soudní záznamy a mnoho jiných a získal jsem o té ženě pár desítek zajímavých údajů. Následně jsem ji zaslal ručně psaný  sáhodlouhý  dopis, ve kterém jsem ji všechno dopodrobna vypověděl. Poslal jsem ho jako anonym, ale nakonec jsem v psaní doplnil PS: ,O dva týdny v pátek 18. července kolem 18:00 budu projíždět vaší vesnicí. Nezajdeme k Roubíkovi (místní hospoda) na nějakou kofolu? Pokecáme. Nebojte, nemám žádné boční úmysly. Fakt jenom stretko.'

18. července v 17:54 vstupuji do výčepu U Roubíka.

„Dobrý den,“ pozdravím asi 190 centimetrů vysokého zjevně namakaného výčepního, „mohl bych dostat kofolu?“

„Jistě,“ odtušil nespouštěje pohled ze mě, „tři deci nebo půl litru?“

„Velkou, poprosím.“

„Nejste zdejší,“ dostal jsem od něj otázku.

„Ne, jenom projíždím a mám tady něco jako pracovní schůzku.“

Dál mi nevěnoval pozornost. Jen dočepoval krígl. Já vylovil z kapes drobný a kladu je na tácek vedle pípy.

„Ne,“ udělal odmítavé gesto rukou, „Rada Vacátko, Sherlock Holmes a vy zde máte pití zdarma,“ opřel se mohutnýma rukama o pult a zadíval se mě přímo do očí. K sakru a teď mi dá pár na ciferník a zbytek života strávím v kotrmelcích. Problesklo mi hlavou. „Jitka stojí za vámi!“

Tak skvělý večer a posléze i noc jsem málokdy prožil a doposud jsem s Petrem a Jitkou v kontaktu a někdy se navštěvujeme, ale to je již jiný příběh.