Začalo to focením

První kafe bylo nad očekávání fajn, ale tady nejde o business meeting s jasnými pravidly a očekáváními. Druhý kafe nebude, místo toho přijde rovnou focení. Ano, focení a hned dost na lehko. To se tak stane, když jsi sice výkonný manažer, ale v duši umělec a romantik. Je to blbý, ale jiný vysvětlení nemám.

A tak čekám v pokoji na hodinovém hotelu (už to je dost mimo moji comfort zone) než přijde. 

Je tu včas, trochu nesmělá, lehce nervózní (kdo by taky nebyl), ale krásná a smyslná. Venku už je teplo, takže sukně a top bohatě stačí. Naopak prsteny na levém prsteníčku dnes zůstaly asi doma. Tentokrát už to není jen polibek na tvář, ale naopak pořádná pusa, protože chci vědět jak chutná (a ona asi taky). Proto tu ale nejsme, takže sukně i top musí dolů a já to pěkně sleduji. Rozpačité složení přes židli ve mně vyvolalo úsměv, ale chápu to, jsem na tom stejně.

Vytahuji foťák a už se přes něj dívám na krásnou postavu, zatím ještě v prádle. Pár fotek na posteli, u okna, na křesle, v koupelně… Atmosféra je fajn, oba se bavíme, je čas sundat podprsenku a kalhotky. To tentokrát udělám sám. Nemusel bych, ale chci se jí dotknout, pohladit ji, znovu políbit. Napětí by se dalo krájet a máme co dělat, abychom se dostali zpátky. Já k foťáku a ona před něj. Tyhle fotky už určitě nikomu ukazovat nebude.

Cíl splněn, máme dofoceno, ale čas ještě zbývá.

Tak co teď?