Jelen aneb amatérský kruh

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. A tak dva dny na to, co jsem se dítkám u nás na Vanuatu omlouval, že si momentálně připadám, jako bych měl svou kebuli zavrtanou hluboko ve své prdeli jako fešácký anální kolíček a nejsem schopen sepsání souvislé věty, už to tu, aniž bych ji snad vytáhl, sypu z rukávu. Oni se totiž stále dějí věci a některé prostě nejde publikovat jinde, než na Amatérech. 

Možná jste to taky zaregistrovali, včera proběhla médii jedna zpráva, a mně okamžitě naskočila asociace s Amatéry. Blbý je, že i kdybych ten článek otevřel a byla-li by tam pod ním diskuse a já ji oglosoval hláškou z Amatérů, asi by stejně nikdo nepochopil… A obávám se, že to tady nemusí být o moc lepší. Ale pro to potěšení.

No, když jsem tak uvažoval o tom potěšení… Zdá se mi, že v poslední době zachytávám stále nějaká ta žehrání na staré dobré devadesátky. Staré dobré časy obecně. Takový to tenkrát, když Amatéři byli opravdoví amatéři, když písně zněly líp a měly sladší zvuk, a ryby braly víc, byl veselejší smích a v létě větší hic a v zimě čistší sníh, i stromy rostly vejš a zelenější listí a tráva a tak dál. 

Ne, že bych si já sám na něco žehral, ale občas mám takovej zvláštní pocit, že můj bavlníkový smysl pro humor, který býval bezpečně za hranou za každého politického režimu, je dnes možná kapánek politicky nekorektnější než kdysi. A není třeba se nořit tak hluboko, až do devadesátek. Je to tak dekádu zpátky, a možná jsem tu už o tom psal, moje senilita úspěšně sílí, co jsem býval v nějaké FB skupině zaměřené na černý humor. A pravidelně jsem tam narážel na moto, že smysl pro humor je jako nohy. Buď ho máš, nebo ne. A také s železnou pravidelností na výkřiky ubožáků, kteří s kompulzivitou sobě vlastní museli sdělovat celému světu, že sice mají smysl pro humor, ale… A pak tam bylo takové to nahlašování a mazání a blokování… Koneckonců, známe to i tady, že? Než bych si řekl, že tohle není pro mě a šel jinam… Tak jo, v tomhle mi přijde, že to možná bejvalo takové krapet uvolněnější. 

A vůbec, možná to bylo tou sociální bublinou, ve které jsem žil, ale celkově ta společnost mi přišla taková uniformější. Jedna telka, v ní tři programy, takže když pak člověk někde nahodil nějakou narážku, hodně lidí se chytlo. Dneska si vůbec nejsem jistej, kolik lidí asi zachytilo tu zprávu a jestli se o ní třeba referovalo i v hlavním zpravodajství. Každopádně potenciál by na to určitě měla. Jak do hlavních zpráv, tak do bonusovejch rubrik jako je Borec na konec, Zvířátka na konec nebo Krimi zprávy. 

Ta zpráva určitě měla potenciál, protože ji dokonce zachytila i moje ženuška, která mi u ranní kávy povídá, že je to teda strašný, jakože na obsahu té zprávy není absolutně vůbec nic vtipného. Tady je právě ta tenoučká hranice mezi tím, jestli ty nohy máš nebo nemáš, protože, dovedeš-li si představit absurditu té situace, jak si to spokojeně drandíš na svém mopedu, když tu najednou to z lesa udělá hop!

A mně jen při přečtení nadpisu 'Jelen chtěl přeskočit motorkáře' naskočí obligátní ‘Jelen je totiž svobodné a nezkrotné zvíře'. 

Čímž se nám ten amatérský kruh uzavřel.
Tak lovu zdar.