Štestí a náhoda

Nějaký ten pátek jsem tu zaregistrovaný,poznal jsem spousty lidí,s některými prohodil pár vět a s jinými se i sešel.Když na to zpětně koukám,tak si říkám,že vše je tady o náhodě a štěstí.Spousta žen nás chlapy hází do jednoho pytle,bohužel ten pytel má nálepku - zoufalci,honiči,nadrženci.Nejsme všichni stejný.Jak jsem už psal,potkal jsem tu spousty lidí,s některými se i sešel,s něketerými vyspal a s pár ženami udržujeme kontakt i nadále bez sexu.Jsme výborný přátelé,kteří se baví o všem,můžeme probrat radosti i starosti.Jsem za to hrozně rád.Je škoda,že člověk nemůže mít víc takových přátel.Známe své soukromí,svojí práci a známe se i intimně,jak víc se ještě můžeme znát?Myslím si,že víc už to ani nejde a tak si můžeme říct opravdu vše a vše probrat bez studu a obav.Proč to všechno píšu.Občas si dám inzerát nebo na nějaký inzerát odpovím,ale z druhé strany se mi této slušnosti nedostává.Nevím čím to je,jestli arogance,nechut nebo nezájem.Občas mi to i přijde jako stud nebo nerozvážnost.Pak mě ještě dostávají lidi,kteří řeší věk a vzdálenost.Jeden můj příběh z amíků dokazuje,že ani jedno není až tak podstatné,když oba chtějí.Příběh byl následující.Oslovil jsem tady jednu ženu,kupodivu odepsala a i normálně,na nic si nehrála a evidentně jsem pro ní nebyl honič,zoufalec nebo otrava.Vyměnili jsme si spousty písmenek,až jsme došli k názoru že si rozumíme a chceme vidět jak ten druhý vypadá.Tak došlo na výměnu fotek.S očekáváním jsem fotku otevřel a byl udiven,s jakou kráskou si to povídám.Já jsem se jí taky líbil.Když už jsme byli odhaleni a i byla vzájemná sympatie,tak došlo na otázku našeho reálného setkání.Když mi napsala,že je z Košic,já jsem ze stř.čech,tak jsem šel do kolen a říkal si,že to je neuvěřitelná smůla.Pak jsme se spojili přes skype,vypadala ještě krásněji než na fotce.po předchozích zkušenostech,kdy i 50 km byla šílená vzdálenost pro některé ženy,jsem ani nedoufal,že přijde z její strany otázka "tak kdy a kde se sejdeme?Co takhle na půl cesty?" To jsem šel do kolen podruhé :-) samozřejmě jsem souhlasil a dohodli jsme se na Trenčíně,vybrali přes net krásný hotýlek a tam se scházeli.Jenom podotýkám,že byla vdaná a měla děti,takže žádná mladá holka,která si mohla dělat co chtěla.Bylo to neuvěřitelný,krásný a úžasný,trvalo to okolo půl roku,do dnes si píšeme,rozebíráme všechno možný a jsme hodně dobrý přátelé.Byla to náhoda a veliký štěstí že jsem jí poznal.Vím,že na druhém konci Slovenska je úžasný človíček,který na našem začátku neřešil,jestli jsme od sebe o 2; 5 nebo 10 let a jestli nás dělí 10; 20 nebo 800 km.A vo tom to je lidi :-))