Jízda metrem

Včera jsem byla donucená se dostavit do práce metrem, nemám ho ráda. Postavila jsem se ke dveřím, opřela se o nich a do mé Mp3 začala hrát písnička We are the People (My jsme lidi). Dívala jsem se kolem sebe a bylo to dost zvláštní, takhle šmírovat své okolí :).
Naproti seděli manželé se synem, paní byla starší...něco kolem 50 let, muž kolem 35 let. Už jsem si jich všimla při nástupu do vagónu, jak se jí něžně dotýkal a odstraňoval jí vlasy z obličeje. Jejich syn tam skotačil na klíně tatínka, takový zvědavý klučík.

O dvě stanice nastoupil další pár, který mě zaujal...ona asi 30 let ve vysokém stupni těhotenství vedla za ruku holčičku kolem 5 let a tatínek byl důchodce. Dcera na něj povídala: ,, tatínku, pustí někdo maminku sednout s miminkem?"

Oběma párům držím silně palce, mají se rádi i navzdory konvencím. Dokázali svou lásku obhájit, dle potomků a něžných dotyků a pohledů, které si vyměňovali. Byl to hezký pohled. Kdybych se nestyděla, zakřičela bych:,, JÁ CHCI TAKY POZNAT TO KOUZLO!"

Už se blížila má stanice Anděl, tak jsem si sedla na dvě stanice a přišel ke mě mladý muž s dotazem:,, mohu si sednout k vám, byl bych rád, kdyby jste mi dělala společnost". Má odpověď byla pozitivní, pokud je místo v metru volné, tak si lidi obvykle sedají, aniž by se dotazovali. Já dál poslouchala hudbu, ale ten jeho pohled jak sjíždí mé já jsem cítila. Natáhl si nohy, ale mazaně, aby se dotkl mých nohou. Hledal konverzaci, tak se dostavila:,, jéé, promiňte. Nevysvětlujte si to nějak zle, ale nepotkávám tak často ženy vašeho druhu, luxusní baculku, nedáme někde drink?" To už metro stavělo v mé stanici Anděl, a tak jsem mu odvětila ze slušností, že děkuji za lichotku, ale nemohu přijmout jeho pozvání a s přáním nádherného dne mě říká:,, tak se mějte krásko s očima dračice!" Já rudá vyběhla ven a honem mazala do práce, dost blbě přijímám komplimenty, vidím se jinak než lidi v mém okolí.