Kaličova dcera

Pojď zakalit, pravil kamarád malíř.Po kalení mívám kalný rána opilcova, namítla slušná žena ve mně.

Tak to budeme mít všichni, navíc já budu na rozvod, ale tu radost mi žena neudělá a nechá si mě, pravil kamarád. Přivedu prokletýho básníka a v Kainu bude Kiss Revival, dodal a stvořil tím nabídku, která se neodmítá.

Jak se pozná prokletý básník?

Tuhle jsme se o kilo vsadili, že vydrží deset minut v mraveništi s holým zadkem. Vydržel tam přesně 18 vteřin, mám to nafocený. Normálně měl je přisátý na koule, fakt humus. Jo, je s ním fakt sranda, podotkl malíř zasněně.

Chvilku jsme řešili, zda by byl při deseti minutách v mraveništi básník víc nebo míň proklatej, zda tam sedali i Rembaud s Baudelairem, ale neudělali jsme si jasno. Bylo tedy třeba si jít udělat jasno do Kainu.

A tak jsme šli zakalit do Kainu na Kissáky, malíř, proklatej básník a zatím slušná žena. Otvírali v pět, vmezeřili jsme se rovnou s odemykajícím barmanem, spustili tak alarm a obsadili bar, abychom naznačili jasně barmanovi, že bude konzumace, aby nás po tom alarmu nevyhodil. Také bylo třeba do večera vytvořit hladinku a probrat ty mravence a prokletí a spoustu jiných věcí, jako náš vztah k Ukrajině,
zda je Gambrinus k pití,
hoří-li absinth na dřevěném baru bez toho, aby se poškodilo dřevo (hoří dlouhým, krásným modrým plamenem, nepoškodí),

kolik českého humoru v čengliš vydrží cizinec, který se do baru uklidil, aby nasál echt českou atmosféru rockového baru (moc ne, ale nejsem si jista, zda pochopil, že to je humor. Vlastně si nejsem jista, zda jsme vyráběli právě humor, nebo nevypouštěli mezi humorem příliš častou frekvenci hlasitých šílených smíchů),

a také jsme postupně stvořili pár krásných, nesmrtelných veršů, ale nebylo je kam zaznamenat, takže propadly na dno sklenic.

Trochu se to po mém pátém a jejich sedmém pivu posunulo, protože jsme se dostali na teorii análního sexu a s tím na problematiku buráků a oříšků vůbec, protože buráky a oříšky vůbec se nestráví, drží v těle jako přibité a takový peeling si žádný chlap nezaslouží. Leda že by byl sadomaso. A tak jsme se dostali na sadomaso. A na to se napijem!

A taky na mravence. Já tam jednou do mraveniště strčila zkusmo nohu a fakt se to nedá vydržet. Holý koule bych tam nedala a to dokonce ani ne proto, že je nemám, ale z principu, neboť je třeba si koulí vážit, vlastních i cizích, a taky proto, že mám zdravý rozum a nejsem žádný odchyl.
A pak na slivovici. Barman měl výbornou.

A na Kiss. A na to se napijem!

A na to, že ženy vydrží méně - a na to se napijem!

A že na dámském záchodě mají označení čubky.

A na to, že mají ve stolu takovou dobrou díru, tam by se dalo vlít pivo. Dalo, krásnej rybníček to byl, ale někdo mi ho vysál. Tedy možná i já, ztrácela jsem přehled.

Pak mi došla baterka ve foťáku a prokletej básník ztratil někde mezi patry mikinu a stačil urazit spodní barmanku, takže mu odmítla nalít, což bylo jen dobře a Kiss dohráli. Než jsme ji (mikinu) našli, klukům ujel poslední vlak, na což malíř řekl, že to čekal, protože to s prokletým básníkem jinak není, a šli jsme na první.

Šněrovali jsme si to převážně po chodníku, dokalený malíř, dokalený proklatý básník a kaličova dokalená dcera, až jsme se volným krokem dopotáceli do Šervůdu, kde kluci očůrali vzrostlé byliny.

Dokalený prokletý básník tak dokalený nebyl, protože postřehl, že jdeme delší trasou.

Pak jsme se jeden druhému ztratil, protože už mě štvali, takto se ožrat jako dogy, tak jsem šla na noční tramvaj a nechala je osudu. Malíř si ustlal na lavičce do prvního ranního vlaku a proklatý básník se šel dokalit do Vagonu. Malíř ho zrána hledal na přilehlých lavičkách probouzejícího se Šervůdu a když nenašel, jel prvním vlakem dom, protože to už by bylo fakt na rozvod. Koupil si ranní pivko, u Boleslavi v teple vlaku usnul a přejel, takže ho doma přeci jen čekal za dveřmi váleček.



S těmi mravenci jsme to myslím nějak nedořešili. Nebo možná vyřešili, ale skončilo to jako ty naše nesmrtelný verše.