Moře

Moře je krásně šumivé, vlhké, vonící a tak lehké při svém šepotu. Ale je i bouřlivé, plné vírů, křičích racků, hrozící a unášející. Moře je slaná voda plná hlubin i mělčin, krásných i nebezpečných živočichů a lákající k prožitkům. Moře je plné zvuků i ticha, je plné nadějí i konců. Moře je....
... je stejné jako naše životy.
I ty jsou plné. Plné prožitků i věcí minulých. Jsou plné vzpomínek, vůní a lehkých pocitů. Ale i životních bouří, hlasitých vět a zmizelých věcí. Jsou okořeněné, dochucené tu více solí, tu cukrem, jsou zvídavé, plné hlubokých pádů a mělkých zátočin štěstí, které jsou pro nás trvalými prožitky. I naše životy bývají plné smíchu, nebo naopak hlasitého ticha, jsou plné tužeb, i nesplněných přání.
Procházet se po břehu moře je krásně uklidňující a nenutí nás k ničemu. Nemusíme přemýšlet nad všedními starostmi, nemusíme se trápit, smutnit. Stačí jen poslouchat šumění moře, nechat si omývat nohy vodou, která nás tak krásně uklidňuje a vlévá do nás klid.
Ale působí tak moře na každého? Působí takto i na lidi, kteří svůj život žijí na jeho březích? Kteří znají slunné i stinné stránky? Kteří vědí, jak rychle se umí měnit? Kteří znají jeho smrtelná místa? Kteří znají svůj život...
Škoda, že se nemůžou naše životy proměnit alespoň trochu, v to klidné a šepotající moře. V to místo, kde je nám tak dobře. Kde se cítíme v bezpečí, bezstarostní, klidní a mírní. Plní touhy a lásky. Lásky k němu - k životu.
Život je.... je jako moře. Jaké? To záleží na směru větru a na plnosti vln.

v nás ... youtube.com/watch?v=Z0kGAz6HYM8