Prozraď mi, jaký jsi!

Určitě se vám to taky stalo. Někdy si s někým napíšete pár vzkazů. Začne to většinou nevinně.

Ahoj, chceš vylízat do sucha? Vyšukám tě, až budeš jak moucha lozit po stropě.

Většina žen nad takovým začátkem komunikace zajásá, pošle svoji odpověď (bohužel, na zveřejnění jejich odpovědí nemám svolení) a vzájemné pinkání vzkazů přes síťku virtuálního kurtu může začít. Samozřejmě nezapomenu na svoji galerii per, nerad bych holky ošidil o ta umělecká díla.

No a pak mi přistane v poště stěžejní otázka.

Jaký jsi? Jak bys sám sebe popsal, charakterizoval?

Ano, ta otázka je hodná reportérů věhlasných světových deníků, rozhlasových a televizních kanálů. A kdo se nedokáže v takové chvíli správně popsat, je odsouzený do role idiota a hrozí nebezpečí, že nohy vyvolené budou velmi těsně sevřeny u sebe. Tedy že nebude nic, ani jeden prstíček že se neohřeje.

Co tedy odpovědět, abych nebyl za debila? Tělesné rozměry už jsem poslal s fotkami v galerii, výdrž (budu tě šukat tak dlouho, až ti slezou nehty na nohách) taky, o mohutnosti výstřiku ani nemluvě.

V inzerátech většinou člověk čte, že se hledá inteligentní, milý a krásný vysokoškolák. Ale co mám o sobě napsat já, který stěží prolezl sedmi ročníky zvláštní školy? Pravdu, že jsem arogantní blb, co nepobral ani inteligence ani krásy, úchylné prase? To i popelář ví, že je lepší se vychválit než být upřímný. (A komu vadí, že jsem trapný popelář, ať vezme gumu a vymaže mne z obrazovky).

Navíc nejsem vegetarián, intelektuál, dětem kradu svačinky a žeru psy. Jen vodu piji z křišťálové studánky, kde nejhlubší je les.

Tak mi napovězte, co byste o sobě napsali vy?