Proč zase jáááá....???

Tak je to tady...
Dneska jsme vyjeli,bylo ráno a cesta ubíhala rychle. Jak jsme vyjeli uvařili jsme si kafe,později kapučíno a nakonec jsme otevřeli horkou čokoládu, co jsem si včera koupil v Luxembourgu. No a jak to bývá udělalo to ve mě svoje. Začalo se mi ukrutně chtít na čůrat. Jak na svini,nikde žádné parkoviště a když už,tak plné osobáků. Držel jsem to a myslel,že už snad prasknu.
Najednou vidím cedule parkoviště za 10 km. Už jsem byl tak plný,že píchnout do sebe prstem tak bouchnu jako balónek. Počítal jsem kilometry, ať už jsme tam...
Vyhlížím parkoviště,kde je. Konečně... Sjezd... Blinkr,sjíždím. Zase plno. Doprdele to snad nee..
Najednou vidím,jak jeden kamión akorát vyjíždí z řady,přímo od travnatého ostrůvku,co odděluje další parkovací místa... Haleluja... Na tom ostrůvku jsou tři stromky,za ostrůvkem stojí zase kamión. Parkuju,jednou rukou zatahuju brzdu a druhou odepínám pás. Sklápím volant nahoru a otevírám dveře. Seskakuju schůdky a už stojím pod stromem. Rychlá kontrola,jestli na mě není vidět... Není... Sláva...
Slunce svítí,venku je 20 nad nulou. Stahuju šortky a vytahuju celý vercajk ven. Vyvětrám i pytlík,když je tak hezky. Stahuju izolaci na žaludu,ať si taky užije trochu sluníčka. Konečně to pouštím... Aaaaaaaaaaach.... to je úleva. Zavírám oči a zakláním hlavu. Slunce svítí a hladí mě po tváři. Čůrám a čůrám... Cítím, jak mi tlak v močáku povoluje. Bože to je slast...
Ani u toho pořádně nevnímám,odfouknutí vzduchových brzd a odjezd kamiónu. Sklápím hlavu a otřepávám bambulu. Tááááák... třikrát přetáhnout izolaci,ať to nemám v trencích. Raz,dva,tři... Hotovo,víckrát ne, to by už bylo honění... Zvedám hlavu a koukám,že ten kamión co mě kryl,je fuč... A co hůř... Za ním stojí zaparkovaný autobus. Slunce mi svítí do očí,mhouřím je. Lidi kolem nechodí. Fuj... už jsem se lekl,asi jsou všichni na pumpě. Tak si ještě rychle protřepu pytlík... Slunce zachází za malý mráček na obloze a koukám na ten autobus...
Kurrrrrrrva... Doprdeleee... Jak slunce zašlo,vidím mu pořádně do okem. Za každým oknem,na mě čumí minimálně tři hlavy vysmátých babiček. Některé mávají a jedna dokonce na mě bouchá hůlkou na okno... Něměcký zájezd důchodců... Rychle schovávám vercajk do šortek a beru čáru pryč. Obíhám kamión zezadu,aby babky neviděly kam jsem šel. Vlezu do kabiny a říkám to kolegovi. Kření se jako vůl... Směje se tak,že se zakašlal...
"Ještě že není poznat z kterého kamiónu jsem byl... " říkám mu s úlevou.
"No to určitě nepoznaly... " vyprskne znova smíchy "hlavně,že máš tričko s deseticentimetrovým znakem a logem firmy..."
A kuwaaaa... zní mi v hlavě... Proč zase já....?

Fred

Ps: EclatL, Ty jsi to na mě přivolala,tak doufám,že Ti za to vypadnou,všechny písmenka v klábosnici... :-)))