Chlapi v hospodě
Chlapi v hospodě maj´ mnoho řečí.
Možná ještě dřív než usednou na židle a rozhodí tácky na stůl. Znaleckým okem si prohlížejí servírku v krátké těsné sukni a s hlubokým výstřihem, šibalsky mrknou, mlsně si pohladí neexistující knír.
Jak já bych jí to udělal, to by koukala, zamručí Boban a všichni se šklebí a pokyvují hlavami, protože oni taky. Trumfují se ve svých sexpočinech, umu a výdrži, a stěžují si na věčně nespokojené a chladné ženy.
Při šestém pivu Boban říká, jak to dnes večer ženě udělá. Všichni se šklebí a zvedají půllitry. Cink. Na Bobana.
V kuchyni Boban zhltne večeři, na záchodě nechá počůrané prkýnko, koupelnu mine, v obýváku rozhodí špinavé svršky a v ložnici se svalí do peřin.
Kdepak tě mám, zahlaholí na ženu.
Jak dobře zná tenhle scénář.
Kolik roků marně touží po hlazení, svádění, něžnostech, vzrušování, předehrách …
Kolikrát s ním o tom mluvila …
Kolikrát sama začínala hru o svádění …
Několik cviků, několik pohybů, vzdechy a funění.
Pár vteřin slávy na vrcholu pařezu.
Skulí se vedle ní a těžce oddychuje.
Jenom on. A ona? Už to vzdala.
Tak co, jaký to včera bylo? Ptají se druhý den Bobana soupitníci.
No jízda, pánové … řekne Boban a mlsně koukne na servírku nesoucí první kolo půllitrů.
Jó, chlapi v hospodě. Ty maj velký řeči.
Ale milovat … neumí.
(p.s. Není to tu jako v hospodě?





Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.