Prázdný je dům...

Chtěl bych všem komentujícím mé dosavadní příspěvky poděkovat za slova opory.Skutečně mne pomohla a neustále pomáhají.V sobotu jsem spolu se ženou dobojoval její dlouhej ale marnej boj se smrtí.Dneska už chápu význam slova hospic..V nemocnici člověk umírá anonymně tady není v poslední chvíli sám...Do poslední chvíle jsem ji držel za ruku a povídal si s ní a vím že odcházela bez bolesti a možná i šťastná.Dneska už se na mne dívá ze svého nebíčka a drží palce abych to tady zvládl bez ní..
Zatím si myslím ,že to ustojím ,zavřel jsem se doma ,sedl k internetu,piju litry kafe a říkám si jak je vlastně fajn...Ale stačí přes den vylízt ven ,přijmout pár kondolencí a jsem zase rozhozenej.Asi to časem vše přejde.Tak si jen blahořečím ,že mám internet,amatéry a plno kamarádů a kamarádek na nich..Takže ještě jednou chci všem za všechno poděkovat a komu se bude chtít můžete spolu se mnou rozsvítit svíčičku za jednu moc skvělou ženskou který osud nadělil bohužel jen krátký život..Nepřestanu na tebe myslet a vzpomínat miláčku..Sbohem...