Jsem stará a ošklivá

A chce se mi plakat. Búúúú.

Nechtějte, prosím, po mě fotku.



Když se na sebe dívám do zrcadla, říkám si – Ještě to jde. Ještě jsem … docela … i … hezká … tak … trochu. No.

V létě v Pardubicích mi jeden muž tipovat dvacet šest roků J .
Byl starší, ano, třeba měl nějaké potíže se zrakem, i když – vzhledem k tomu,
kde pracoval, vidět musel.

Když mi bylo asi šestnáct, jedna jedenáctiletá dívenka mi zničehonic řekla: Máš hezké vlasy, hezké oči a dobré srdce. Tehdy mě překvapilo to dobré srdce, nevím, jak na to přišla.

A dnes si říkám – Co mi z těch tří hezkých věcí
zůstalo?



Když se dívám do zrcadla, jde to, ten obraz v něm špatně
nevypadá, ALE – já se vyfotila. Selfí. A pak se dívala na ty fotky a zděsila se, co ten fotoaparát všechno odhalil. Divná barva kůže, tolik pih a vrásek kolem očí … a vůbec, děs a hrůza.

Věřím, že kdybych na sebe naplácala všechny ty kosmetické
serepetičky, make up, stíny, linky atp., vypadala bych nádherně. Jenže k čemu by to bylo – dělat ze sebe někoho jiného … (vzpomeňte na Marfušu, když spadla do vody).



Teď už víte, proč tu nemám galerie a fotky neposílám.
Přece nechcete, aby na vás vykoukla nějaká podivná ošklivá stařena J.



Hezký den



myos