Nad městem hvězda jm. Naděje

Nad městem hvězda jménem Naděje

Vánoce. Mír a klid, smíření, naděje zmrtvýchvstání.
Ne porážky, smrti a ukřižování, ale nového zrození.
Spravedlnosti, která přišla na svět.
Utrpení, které už bylo prožito a které není důvod si zopakovat, protože vyšla hvězda jménem Naděje.

Ježíšek měl moc veliký náklady a týlové zajištění: varhany, kříže, světlo od východu, andělé... tak to přibral Děda Mráz.
Jenomže ten nesplňoval normy. Jezdil ožralej, týden mu trvalo, než od Čukotky přepřáhl a než ho v Užhorodu přivítali pionýři.
Tak to nakonec outsoursuje CocaColla Company, která stejně musí před svátky všude po celém světě rozvézt flašky a tak ty kamiony jenom ozdobi a tlustí kamioňáci dostanou červené čepice.
No, ale dobrá zpráva pro nás: my nemusíme jenom nadávat, my si to můžeme udělat klidně posvém!
Nikdo nám nezakazuje být slušnými a příkladnými lidmi!

Můžeme při Vánocích vzpomenout na ty, kteří tady s námi chtěli být a už nikdy nebudou.
A na ty, kteří by tady s námi měli být, ale nechtějí.
Můžeme zhasnout a při svíčce vzpomenout na čínské děti, které vyrábí ten šmejd, který od dnešní noci bude na zdraví ohrožovat naše děti, než ho pozítří vyhodíme do koše.
Můj děda, když byl malej, dostal jablíčko a hrst ořechů. A hvězdy mu svítily v očích.
A když byl starej, vyřezal mi letadlo z lipové větve. A hvězda se mi zrcadlila v mokrých očích.
A byli jsme spolu.
Dárky vem čert! Narodila se Naděje, že svět odněkud spěje a někam směřuje.

Dostal jsem letos prazvláštní dárek. Blog, který vysvětloval odmítnutí. Blog, který vypovídal o minulosti.
V tom příběhu byla jediná naděje: naděje na smrt. Na smrt z Jeho rukou.
Na smrt, kterou jí milostivě udělí On a ona ji z lásky k Němu a s oddaností otrokyni vlastní přijme.
Už nikdy si nepřečtu masturbační povídku z vězeňských kulis, protože vím, že tohle se mezi námi doopravdy děje.
Děje se to i mým blízkým a milovaným.

Čert vem dárky! Já mám jediný přání: Naději!
Ať ta hvězda, která dnes svítí na vašich stromečcích znovu dostane zpět svoje jméno: je to Naděje, která vyšla nad Betlémem.
Naděje, že spravedlnost přišla na svět a že od toho dne už se lidé nedělí na mocné a zbytečné, ale na spravedlivé a zavržené.
Naděje, že ta hvězda zůstane celý rok nad vámi, abyste na ni mysli i jindy, než když ji nakopírují na všechny vánoční cenovky:
ta hvězda se jmenuje Naděje a musíme ji nést dál.
Jinak jsou Vánoce lež!

Vzpomeňme, že nejsou všichni lidé šťastni.
Že není trvalého štěstí v žádném z předmětů tohoto světa.
Že mezi námi jsou i lidé na slepých cestách, které skončí tragicky.
Že každý z nás je povinen osobně přiložit ruku, aby byl svět lepší, protože Ježíšek to za nás fakt neudělá.
Že kdo zlu neodporuje, ten zlu pomáhá.
Že od Ježíš(k)ova narození už nejsou lidé mocní nebo nicotní, ale jenom dobří nebo zatracení.
Že obelhat důvěřivou duši znamená zabít její naději.
Že oklamat oddanou subčenku znamená zabít její sen.
Že pomlouvat znamená zabíjet člověku možnosti.
A že lidé jsou ode dne Hvězdy betlémské už jenom dobří, nebo špatní a nikdy víc už mocní a nicotní.
Provždy.
Bez vykrucování.
Hvězda nad Betlémem to řekla.
Hvězda na špičce stromku to říká.
Hvězda jménem Naděje.