Láska na první pohled...

Minulý týden jsem ráno zastavil u obchodu na mojí trase,zaparkoval jsem a šel si koupit něco dobrého. Už když jsem vstoupil dovnitř,byl jsem jako v Jiříkově vidění. Uvnitř byly studentky a kupovaly si snídani,nebo svačinky.Všechny byly moc hezké a lahodily mému stárnoucímu oku. Jedna byla hezčí než druhá a i ta pihovatá zrzka s vlasy upletenými do copu. Smály se a vybíraly koblihy a croasainty. Procházel jsem kolem nich,cítil jejich vůně,usmíval se a věděl,že mi ten den udělaly daleko hezčí, než by byl bez nich.
Snažil jsem jen mlsně necivět a snad se mi to i dařilo ovšem do chvíle, než jsem jí spatřil.Můj zrak po ní klouzal pomalu a něžně. Bylo to jako bych se jí dotýkal,jako bych jí hladil,jako bych po ní přejížděl bříšky svých prstů. Projela mnou vlna vzrušení a chtíče,dech se mi zrychlil a srdce začalo divoce tlouct. Začalo bít tak hlasitě,že jsem měl dojem,že ho musí slyšet i všichni kolem. Prošel jsem kolem ní tam a zpět,snažil jsem se zachytit její vůni. Byl jsem uchvácen a očarován. Přilble jsem se na ni usmíval a i studentky ztichly a zpozorněly. Byla tak krásná a bylo jasné,že je to láska na první pohled...
"Bože... Tuhle chci...tuhle musím mít...." znělo mi v hlavě a tep jsem cítil na spáncích. Nemohl jsem od ní odtrhnout zrak. Nebyl jsem schopen to nijak maskovat. Byl jsem ztracen...
Usmíval jsem se na ní a mrknul jedním okem. Tvářila se,že mě nevidí,ale byl jsem si jist,že cití mou touhu po ní... Musel jsem se kousat do rtů a pevně jsem svíral držadlo košíku.
"Teď nebo nikdy. Nebuď srab,kdy zase budeš mít takovou příležitost... Jednej! Buď chlap!!!" létalo mi hlavou tam a zpět. Stále jsem jí pozoroval... Chci ji...
"Jdu na to..." řekl jsem si v duchu a odhodlaně vykročil k ní.
Stojím před ní a koukám přímo na ní. Bez skrývání,veřejně, ba přímo nahlas...
"Dobrý den,co to bude?" ozval se za mnou hlas prodavačky,cupitající za pult.
"Tady... Jí chci... " vydechnu toužebným hlasem. Stále na ní koukám,jak ji prodavačka bere do rukou.
"A kolik jí chcete pane?" ptá se mě znovu prodavačka.
"Hmm... Aspoň 30deka určitě..." odpovídám a znovu mnou projíždějí vlny vzrušení a chtíče.
Za chvíli jí mám v košíku,beru hned čerstvý chleba a skoro běžím k pokladně. Platím a pak si sedám do kabiny. Vytahuju nůž krájím chléb,máznu ho hořticí a ji na vzrušeně položím. Popepřím a přidám plátky cibule.
"Tááááák... Konečne spolu sami..." říkám jí láskyplně a zakousnu se do ní...

To bylo mé první setkání se šunkovou tlačenkou... Stošedesátdevět kaček za kilo,ale kdo by odolal... Já ne,jsem srab. :-)))

Fred