O věrnosti

Vlastně ani po tobě věrnost nepožaduji. Věrnost takovou, jakou ji vnímá většina lidí. Věrnost v loži, věrnost penisu, věrnost těla.

Věříme, že si se slibem věrnosti přivoláme život v zámku šťastného dlouhého vztahu a nekonečné lásky. Věříme tomuto krásnému zámku a snu a nechceme, aby to bylo jinak.

Věříme, že ten, kdo nás má rád a tvrdí: Budu ti vždy věrný … to myslí upřímně a že tento výrok zůstane pravdivým napořád.

Proč taky říkat něco jiného a přát si opak. Proč vstupovat do vztahu se slovy: nebudu ti věrný. (jeden mi o tom vyprávěl a souhlasil s tím, že je blbec :-)

Najednou zjistím, že ani přesně nevím, jak věrnost popsat, definovat. A lze ji vyžadovat?

Věrnost. Už to slovo samotné zní krásně, mile. Vychází z něj klid a harmonie. Jistota, bezpečí, záruka, opora. Možná proto, že si je přejeme. A proto si je přejeme. Nemůže být to naše vyžadování věrnosti nedostatkem „něčeho“? Nepramení z nějakého strachu? Například ze strachu ze zjištění o vlastní nedokonalosti, o vlastním „selhání“, strachu ze ztráty, z mnoha ztrát ...

Když si s někým potřeseš rukou a živě se bavíš, ne-musí mi to vadit. Když si s někým potřeseš penisem a jinak se bavíš … je to přece tatáž kůže. „Chci, aby byl jenom můj.“ Aby se s nikým jiným nebavil(?)

Najednou zjistím, že něvěra a věrnost jsou jenom pojmy, které lítají vzduchem, a lidi s nimi hrají podivné hry. Důležitější než jim rozumět (těm pojmům) je najít společnou „řeč“ s konkrétním člověkem.

Věrnost. Všechna zvířata to mají vyřešené, některý pár žije spolu celý život, jinde se hned po oplození rozejdou. Neřeší nic. Jen člověk to má tak složité, nedořešené, nejasné.

Věrnost má pro svou existenci tak dva důvody, nevěra mnohem víc. To není obhajoba, to je fakt. Když znám pravý důvod nevěry, budu (můžu) ji umět přijmout. A jak hodně bude bolet (mě), záleží na mě.

Někdo cítí z (v) nevěrnosti zradu, selhání, nevyzrálost … bolest. Jenže – mně mnohem víc bude bolet, když mě bude urážet, posmívat se, když bude hanit naše děti, když místo chleba koupí cigarety a místo bot pro děti půjde vše utratit do hospody. Tohle je pro mě spíš nevyzrálost, selhání a neschopnost umět být věrný.

Je to větší selhání než když se jeho pták někdy na chvíli ohřeje v cizím hnízdě.

(9.10.14)