Asi nejhorší den

Včera ráno jsem napsal jeden blog. Jmenoval se TAKÉ SE PŘIZNÁM. Byl psaný ve stylu blogu, co napsal Hehe a také to bylo v duchu apríla. Blog byl uveřejněn večer, ale to mi ani tak nevadilo. Hlavni bylo to, že vyšel na apríla, jak jsem si přál. Problém však nastal v okamžiku, když si toho všimla jedna nejmenovaná amatérka, která mi do komentářů napsala hromadu hnoje. Na to jsem napsal: "Také tě miluju.", ale jí to nestačilo a pokračovala dál. Byl jsem nucen blog vymazat a rovnou jsem napsal další ve kterém jsem se vyjádřil co k dotyčné cítím nebo spíše jak si s dotyčnou připadám. Blog neprošel vůbec. Prý to byl vzkaz a né blog. (Je však zajímavé, že blog, který jsem psal v minulosti ve formě vzkazu o tom, jak dotyčnou miluji , prošel. ) To byl však jen začátek mého narozeninového dne, protože následovalo setkání s onou amatérkou v reálu a musím říct, že to, co následovalo bych nikomu nikdy nepřál. Kdyby můj psychický stav viděl nějaký lékař, tak mi volá rychlou rovnou do Bohnic.

Asi Vám tyhle bláboly nic neřeknou, ale já se potřebuji vypsat.

Pokusím se dotyčnou do svých blogů netahat, protože pak tu mám akorát problémy. Opět udělám ústupek a stáhnu ocas. Protože když příjdu o blogy, tak příjdu i o radost, kterou mi dávají. Budu se dál snažit fungovat pro děti a život si vezmu, až uvidím, že to všechno zvládají i bez mé pomoci.