Kúra II. - bílý blog

Jak jsem napsala, tak to také vyplním. Podávám hlášení o mé detoxikaci.

Kupodivu nejhorší část kúry nebylo hladovění ani pití epsomské hořké soli, ale pití jablečného moštu. Koupila jsem nějakou moc sladkou odrůdu jablek. Na to, že mošt normálně miluju, tak tohle bylo hrozný. Vypít litr sladkého moštu mi dalo zabrat.

Další zajímavá část detoxu byla v návodu popsána takto: Po vypití oleje, ve stolici, která je již téměř čistá, vyhledávejte žlučové kameny, které jsou hráškově-šedo-zelené až hráškově zelené.
Při této představě mě bylo poněkud šoufl. Když jsem si představila klasický kámen, který klesá ke dnu, bylo mi jasné, že vyhledávání neproběhne. Naštěstí tyto kamínky nejsou jak kamínky. Jsou totiž lehčí než voda. A našla nebo spíše zahlédla jsem jeden.

Celá kúra byla naprosto pohodová záležitost, když odmyslím ten přeslazený mošt a za rok si ji klidně dám znovu. (Na vyžádání Vám ji klidně přepošlu do vzkazu.)

Tímto bych chtěla ukončit tento blog a rovnou se všem omlouvám za kaviárové myšlenky. Psala jsem ho na vyžádání.

I když jsem nirvány nedosáhla, tak se cítím lépe a to je hlavní.

Ještě nějaký detox mozku a budu čistá jak okvětní lístky bílé lilie. Nemáte někdo nějaký návrh?

Maggs (mrcha s hadrem)