Co obdivuji na ženách

Rozlehlým vestibulem se nese rytmické třískání podpatků. Všem kolem dává najevo že jde ONA. Muži i ženy na ní nechávají pohledy a ona jim děkuje sebevědomým úsměvem. Pospíchá z práce na schůzku. Má pár minut zpoždění ale je bez chyby. Věnovala velké úsilí tomu aby byla co nejdokonaleji připravená. Je jako nádherný dárek který si za chvilku někdo rozbalí. Obdivuhodné s jakou péčí se stará o to, aby setkání s ní bylo pokaždé nezapomenutelným zážitkem.

Ten den se zdálo že svět se skládá jen ze samých neúspěchů a průserů. Nic nepomáhá. Nejlepší je někam zalézt a počkat až to přejde. Pak stačí maličkost – třeba stávkující tiskárna v nejnevhodnější dobu a z produktivního empatika se stane neurotický blb s touhou ničit. Z křižovatky vystřelí v oblaku smradu aby získal pár nesmyslných minut. Zapomněl komusi zavolat ohledně důležité zakázky a přestože o nic nejde, je to pověstná poslední kapka kterou rozhodně nepotřeboval.

Hodiny odměřují poslední chvíle do chvíle kdy se jejich cesty zkříží.

Neurotický blb jedním okem skenuje mobil, druhým hodiny a rovná si v hlavě myšlenky jak zítra vyřešit práci kterou vzal. Aby toho neměl málo. V tu chvíli cvaknou dveře a kolem něj propluje lehký závan dobře známé vůně a na zátylku cítí příjemný dotek. Otočí se aby spatřil pobavený a chápavý pohled. Tahle hra nikdy neomrzí. Den se rozjasnil. Zhluboka vdechne feromony a pustí se do rozbalování. ONA s požitkem odevzdá svoje tělo i duši ke zprznění. Obdivuhodné s jakou lehkostí a rozkoší udělá z magora sebevědomého pohodáře.