Konec dobrý

Dnes jsem si dal předsevzetí, tedy přímo pionýrský, pardon, amatérský závazek. Můj dnešní deníček bude romantický s dobrým koncem. Mrzne až praští. Všude dobře, ale u kamen nejlépe. Přesto jsem dostal pošetilý nápad - vyzkoušet nějaký zimní sport. Nejprve mne napadly skoky na lyžích. Ale nejsem si jistý, zda umím dobře a do sucha lízat. Všechny lýže tedy nechám v lyžárně. Pak mne napadlo krasobruslení. Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? Nick Sněhulák, ty hňupe. Nějaký kolektivní sport? Nevím, všichni si stěžují, že na SW je to samý čumil a nikdo pořádně neumí držet hokejku ani jiný HW. Curling čili cunnilingus s mladými Švédkami? Musel bych na áro. Sáňky nebo boby, to je sport pro chlapa! Boby jsou ale pro více mužů, takže jako bílá lesba jsem si vybral saně. Pak už to bylo jednoduché. Naplnil jsem si vanu horkou vodou, ulehl jsem do ní a začal jsem pomocí autosugesce a snů jezdit na saních. Na úžasné bobové dráze. Hezky se točila a já si s chutí užíval zatáček. Pak se mi změnila v tobogán, byl jsem v tunelu a přede mnou v dáli bylo světýlko, za kterým jsem se toužil dostat. Úžasná jízda, rozkoš, maximální orgasmy. To se vám nechce ze saní.

A najednou se objevilo něco podobné zlatě zářící obří labuti s jemnou ženskou tváří a říkalo mi to, ještě se vrať, ještě nemáš projet cílem.

Probudil mne chladnoucí voda ve vaně. Do cíle jsem tedy ještě nedorazil, ale byla to slastná jízda. Kam se na ni hrabe třetí orgasmus po sobě během hodiny s milovanou partnerkou. Ten je vždy nejintenzivnější a ztrácím při něm vědomí.

Takže jsem ještě tady. Slíbil jsem, že to dobře dopadne. Ale dopadlo to skutečně dobře?