Pro ty kteří ještě nespí

Cesty se kříží, rozcházejí. Houstiny kolem dokola zní nočním hmyzem. Touhou po životě, jako mé srdce, které není nic vic než jeden z těch nočních tvorů volajících do tmy.
Zda se mi, jako by řeka času kolem mě nesla bytosti plnicí mne chvíli kouzlem své přítomnosti ,přízraky krásy, které zakrátko proud znovu odnesl. Byly nebyly. Každé jsem vdecny za kus života a přece jim čas vzal mladí a vůni čistého těla, i když jsem ho stokrát zaříkal . Nepřidal jim dne ani hodiny. Jen ve mně zůstaly nezměněné, se svou podivnou krásou zachycenou jako otisk ve zkamenělém dnu jezera.
To všechno vím. A přece dnes, v tuto chvíli, jsem vydán napospas slepému citu, který mne spojuje s hlasy noci. Tvor bez včerejška, tvor bez zítřka , prožívající pouze jedinou sekundu, jedinou touhu. Za její splnění, tak jako oni, bych vyměnil zivot.