K lehkému zamyšlení

Je příliš krásná. Jdu s ni sám po břehu moře. Jak se jen mohlo stát, ze s ni jdu sám po břehu moře? Ušli dalších několik kroků a znovu se zastavili. Obrátili se tázavě jeden ke druhému a snad poprvé si pohledli do tváře. Oči, ruce, ústa. Pritiskli se k sobě a zůstali dlouho v těsném objetí.
Vrátili se na nábřeží a zamířili k hotelu. Pocitil prudké uspokojení. Cely svět spí, i jeho žena už asi spí.
Tajně věřil, ze lidské myšlenky bloudí prostorem a dovedou prozrazovat počínání, které mělo zůstat skryto.
Ale jeho žena spí. Opravdu?
Představil si ji, jak leží s otevřenýma očima a hledí k temnemu stropu. Zachvel se a na několik okamžiků zůstal stát na prahu hotelového pokoje, neodvažuje se vstoupit. Temný strop ložnice daleko odtud byl možná černým zrcadlem, na kterém jeho žena sleduje každý jeho pohyb. Teď vidí, ze dívka došla k oknu a zatáhla závěs. Rozsvitila světlo na nočním stolku. Stanula a čeká. Ještě vteřinu. Vidí, ze on sám vstupuje a zavírá dveře. Zamyká. Jde přes pokoj. Vidí, jak mu to nádherné děvče klade ruce kolem krku.
Ať tedy vidí! vykřikl málem nahlas. Ať ví všechno ! Kdyby někdo velkým nožem odřízl celou stěnu pokoje, nepustí z rukou křehké dívčí telo, po kterém hladověl všemi smysly. Ucitil její hebkou tvář.
Náhle si vzpomněl na starou nemocnou domorodku z Nové Guineje, která na otázku jaká potrava by ji uzdravila, odpověděla: "Malá dětská ručka."
Nyní, když byli sami, je ochromila cudná obava, aby neopakovali pohyby, nebo slova tolikrát opakovaná mnoha lidmi, chvilkovy smutek vědomi, ze ať učiní cokoliv, bude to vždycky jen totéž, co by učinil kdokoliv na jejich místě.
Tohle ale je štěstí, štěstí, opakoval si, jako by se bal, ze si něco důležitého neuvědomi a dodatečné se bude snažit přivolat minuly okamžik zpět.
Je to štěstí, jsem dokonale šťasten. Jeho telo, obemknute mladým klínem, bylo ochotno zapomenout na cely minuly zivot, pro jedinou křeč , která se rysovala na dně noci.
Ucitil živočišnou vůni jejího těla. Pak vzlykavě vykřikla a jeho myšlení sklouzlo po hladkem vlhku jejího břicha jako dítě, které vběhlo nečekaně na led a zůstalo ležet s tváří na jeho palčivém povrchu.