Příliš živý sen?

Další Vánoce za námi - Vánoce v nichž přežívá a nechává čas plynout - takové, v nichž klid a nicnedělání není odpočinkem a ve kterých není proč péct cukroví a zdobit větve. Vánoce, které mají už být dávno pryč, Vánoce čekání než přijede ta, která je a které je vzácným dárkem. Ne dárkem povánočním, velikonočním, narozeninovým, či svátečním. Dárkem, vyplňujícím náhodné dny vytržené z řady těch plazících se beze smyslu kolem, dny v nichž čas letí zběsile ...

... "sekunda je podle soustavy SI definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu 133Cs. Tato definice předpokládá cesiový atom v klidu (jedná se tedy o jednotku pro vlastní čas) při teplotě absolutní nuly a zcela bez vnějších vlivů (toho nelze ve skutečnosti dosáhnout, v praxi se proto měří při teplotě řádu mikrokelvinů a zavádějí se korekce)" ...

... Kde však je ten časoatom uložen? Vánoční vteřina mrazí teplotu cesia pod absolutní nulu - a vteřina dárková na jeho atom dýchne dračím dechem ... je tedy v srdci studenokrevného živočicha, kde zamrzá k zoufalství a ke štěstí je rozpálen? ... je v dračím srdci?

... jako nyní, kdy s jejím příjezdem zažhnul hořák a drak otevřel jedno oko ... a její nápady měnily běh času, měnily sen v realitu a realitu v sen. Kdy po něžném přivinutí chladně a přísně poručí "Chci svou děvku! Běž se obléknout!" ... a po návratu zapřede, když svou hračku obejme, aby v dalším kontrastu zašeptala do ucha "Jedna Paní Tě chce vidět - nafotíš jí album - takové, po němž nebude toužit prznit jinou!" ... a on/ona se snaží potěšit svůj dárek - potěšit sebe - podpálit další trysku v dračím srdci ... zapaluje oheň chladivým saténem sukně a halenky a přikládá chladnou ocelí análního háku, který si na dárku příkaz ochutná a zavádí do svého světa ... a pak, když utichne šlehání spouště záznamníku, jazykem - prsty - pyjem dává dárku dárky ... a čas najednou spěchá - teplota atomu roste a absolutní nula mizí v nedohlednu, její rozsah však je nekonečný ...

... a s ranním rozbřeskem roste dál, s ní roste radost a pocit štěstí. Pocit, že život není pouhá honba za pomíjivým pozlátkem peněz nutných k fungování ... ten krásný pocit, že dárky mohou být dva zároveň, ač tomu těžko v chladných dnech věřit. Nadšení z prolomených obav nekompatibility dárků, když na celodenním výletě zavěsí se Vám každý do jednoho rámě, vezme Vás každý z nich za jednu ruku, smějí se na sebe a pijí spolu punč. Je to poznání, že veškeré konvence jsou jen pouty našich myslí, které je směřují tam, kam tisíce let byly směřovány mysli těch před námi ...

... je to den, kdy chápete, že teplota draka může být nekonečná. Roste a drak otevírá druhé oko ... když v pozdním večeru jeden dárek druhému pomáhá svlékat šedý bavlněný šat rozpaků a nevinnosti a rafinovaně ho zahaluje blýskavým šatem hravého poznávání ... pak přichází noc, dárky jsou dárky sobě navzájem, drak zvedá křídla a chystá se k letu a cesium v jeho srdci dosahuje dalšího teplotního maxima. Kdy všechny skládanky do sebe zapadají a Paní hraje své zvrhlé loutkové divadlo. V tu chvíli nerozliší kdo jsou oči, křídla, či spáry. Nezáleží, zda trysky plynových hořáků jsou pyje pravé, či umělé, čí údy, jazyk, kůže jsou přiloženy do ohně společné vášně ...

... a když se k ránu těla žárem přetaví v plazmu a drak přistává a oči dárků zavírá každé na jeho jednom rameni, kdy plazmatické usínající zadečky hladí každý jednou rukou - snad to je okamžik, v němž teplota dosahuje absolutního žáru a štěstí jeho je nepopsatelné ... a pak, když s ranním rozbřeskem se dárky loučí, drak zavírá oči a atom v jeho srdci upadá zpět k nule a ještě níž ...

... ten okamžik snad mohl by být zamrznutím příběhu. Avšak čas se nezastaví - opět se zpomalí - ale neochladne - trysky hořáků dračího srdce jen tak nehasnou a v něm zůstává plamínek, kterému lidstvo od nepaměti chladných dnů říká naděje ... že lze prolomit konvence, že dárky přichází k člověku na celý život - že jeden z nich nemusí vždy toužit po překonání druhého, ale mohou se spolu radovat a doplňovat ... a že životní štěstí nemusí být jenom štěstím dvou, ale i tří atomů?

Je to realita a zároveň sen - a je stále živý ... ;)