Ani drobná nehoda není náhoda

Rád bych se s vámi podělil o jednu moji příhodu, který se mi stala před několika lety. Bylo to začátkem května v době, kdy příroda předváděla co všechno dovede. Krajina se pozvolna vybarvovala ze zimní šedi a vzduchem se nesla pronikavě omamná vůně jarních květů.

Byl zrovna pátek a já měl v plánu strávit pohodový víkend na chalupě na Moravě. Předpověď meteorologů slibovala příjemné teploty a já se těšil na výlet na kole a na pohupování v houpací síti na zahradě. Konečně byl pátek odpoledne a já jsem mohl vyrazil. Kolo a další bagáž jsem šoupl do auta a vydal se na tolik očekávaný víkend.

Již brzy však letmý pohled na oblohu signalizoval výskyt prvních májových srážek. Když už jsem byl pár km před cílem, tak se příjemný deštík proměnil v pořádnou sprchu. Pro samou vodu skoro nebylo vidět na cestu. Naštěstí jsem to už neměl daleko, zbývalo několik posledních kilometrů. Zahnul jsem z hlavní silnice a zamířil přes les do vesničky, kde stojí chalupa a cíl mé dnešní cesty. Pršelo čím dál víc, stěrače vůbec nestíhaly odvádět vodu a tak jsem jel skoro krokem.

V lese za poměrně nepřehledným horizontem jsem uviděl u krajnice odstavené auto se zapnutými výstražnými blinkry. Když jsem auto míjel, tak jsem si všiml, že za autem je skrčená nějaká osoba a něco tam kutí. Asi se něco stalo, napadlo mne. Proto jsem raději zastavil a šel se k autu podívat. Stála tam nějaká žena a snažila se vyměnit píchlou pneumatiku. Asi by se jí to povedlo, ale bohužel se z nějakého důvodu vysmekl zvedák a auto jí spadlo na zem. Nejprve se mě asi lekla, ale když jsem se jí představil a nabídl pomoc, tak se uklidnila. Říkala, že jede z nákupu a že v lese zjistila, že má prázdné kolo. Protože pospíchala, tak chtěla kolo vyměnit sama. Auto ale asi zapomněla zabrzdit a to se po zvednutí rozjelo a spadlo ze zvedáku. Naštěstí se jí a asi ani autu nic nestalo.

Bylo jasné, že tady stejně nic neuděláme a navíc pořad lilo, takže jsme byli oba úplně mokří. Jela do stejné vesnice jako já, tak jsem nabídl alespoň odvoz domů. Odstavené auto jsme alespoň zabezpečili trojúhelníkem, přeložili nákup a vyrazili jsme. Cestou jsem se pak nabídnul, že mám na chalupě vhodný zvedák a až přestane pršet, tak bych pomohl kolo znovu nasadit. S tím ona hned nadšeně souhlasila, protože jí s tím prý nikdo nepomůže a nemá se ani na koho obrátit.

Teprve v autě jsem měl možnost si mojí spolucestující pořádně prohlédnout. Byla o něco starší než ja, odhaduji asi tak okolo čtyřiceti let. Měla štíhlou drobnou postavu, veselé oči a hezky se smála. Několikrát se naše pohledy střetly a protože jsem z toho byl trochu rozpačitý, tak jsem raději něco vykládal a vtipkoval.

Dovezl jsem jí domů a domluvili jsme se, že až přestane pršet, tak zajedeme pro její auto. Pro jistotu jsme si ještě vyměnili tel. čísla, ať si můžeme zavolat a zkoordinujeme se. Brzy přestalo pršet, já jsem si připravil hever a vyzvedl ji doma. Tentokrát už nevypadala jako miss mokré tričko, ale do auta nastoupila velmi krásná žena s kouzelným usměvem a pronikavě vlídným pohledem. Moc jí to slušeno. Byl jsem z ní malinko nesvůj a ona to určitě vycítila.

Skoro celou cestu jsem nemohl ani pořádně mluvit. Naštěstí to nebylo ani třeba, protože tentokrát se role mluvčího ujala ona. Brzy jsme dorazili k jejímu autu. S pomocí heveru jsem auto zvednul a nasadil rezervu. Auto jsme ještě kousek projeli a vyzkoušeli, zda je vše v pořádku.

Kdo zde čeká, že následovalo pozvání na kávu a následně vášnivé milování, tak ten má smůlu. Tenkrát v tom lese jsme se rozloučili a jeli jsme každý svou cestou.

Nicméně co by to bylo za příběh, kdyby i tento neměl pokračování. Naštěstí realita dovede vytvářet natolik zajímavé okolnosti a staví nás tak do takových situací, které si snad ani neumíme představit. Takže vážení Amatéři, pokud vyčkáte, tak již brzy se s vámi podělím o další pokračování tohoto příběhu.