Nejen minulost

Moje zápisky začínají v čase, který sklouzl do minulosti - v době ještě včera milované, dnes odmítané. Každý sen, který se přežil, se ocitá na pranýři. Ale tehdy to byl opojny, nezadrzitelny pohyb vpřed, kouzelný svět, jehož faunou i flórou jsem vědomě, úmyslně procházel v doprovodu drobné, nepostradatelné bludicky. Ze dna se na povrchu vlny života ocitlo dobré i špatné , správné i nesprávné, mravné i nemravné se všemi omyly, chybami a slepymi uličkami. Krásná, ale relativně příliš krátká doba ztracených snů, ztracených i nalezených existenci, lásek, prožitků, vztahů.
Hledím-li dnes oknem ven na náměstí a probírám-li se stránkami svých záznamů, váhám, pochybuji, ze by některý z těch, komu skladam účty, poznal onu budoucnost o které snil. Nebo je mé vyprávění určeno někomu kdo se ještě nenarodil? Co na tom. Hlavní je asi touha nějak všechno zachytit, uspořádat, cely ten zmatený, zběsile rotující zivot a někomu o tom všem povědět, předat, alespoň jednomu člověku, aby s tím mohl žít. Nevzpomínám, nezapomínám. Je to v každém slově, které se, než ho vyslovím, ponoří do toho jezera věcí a lidí, aby potom mohlo vzlétnout a vždycky mu nějaká kapka toho všeho zůstane na křídlech.