Hrobník

Je nebo spíše byla krásná neděle a já, mám po nějakém tom čase opět chuť i trochu času sem něco úsměvného vložit. Ale nebojte, tématem nebude to, jak dokonale občas umím pohřbít své klasické, či sexuální vztahy. Buď by to mohla být velká nuda, případně malá psina, možná i opačně…

Dušičky se pomalu blíží a ledas kdo se vypraví na hřbitov, aby navštívil své příbuzné a uctil jejich památku. S tradice někteří z nás, spíše zajdou udělat kontrolu, jak to tam vypadá, jiní zas okouknout plac, kam si půjdou lehnout, až dojde na vyměřený čas. Já osobně, už tam byl včera, návštěvu jsem volil záměrem a to z důvodu relativně ještě malého počtu lidí, chtěl jsem mít soukromí a trochu si zavzpomínat, kdy mrtví, byli ještě živí. Samozřejmě, jsem při tom rozjímání naši rodinnou hrobku poklidil i svíce zapálil. Jediné, co mi chybělo a na co jsem zapomněl byl kalíšek pod kytici, jelikož mi květináč prodali děrovaný a při zalití veškerá tekutina se rázem ocitala po náhrobní desce. Problém, jsem však brzy vyřešil a to po chvilkovém šátrání v nejbližším kontejneru a několik popelnic, kde jsem bohužel nic optimálního nenašel, přistoupil jsem z nouze k drobné krádeži nebo-li výpůjčce u sousedních hrobů. Nikoliv však přímo z desky, ale z odkladiště za hrobem, tak snad mi bude tento hřích odpuštěn.

Nicméně, dnes jsem se tam rozjel znovu, nedala mi totiž spát jedna věc. Šlo o to, že mezi naším a vedlejším hrobem, se nacházel takový nechutný velký kořen a z něj rostl sajrajt, který se rozpínal kolem obou desek. Já se zkrátka rozhodl, že tam prostě nebude překážet. Takže jsem se vyzbrojil krumpáčem, pilkou, rýčem, motykou a sekerou, přijel, vystoupil, hodil vše na rameno a vyrazil k hrobu. Asi to byl zajímavý pohled, jelikož se za mnou pár lidí otáčelo a zřejmě přemýšlelo, co že se to tam bude v neděli dít. Nuž tedy na místě jsem si plivnul do dlaní a pustil se do díla. A tak tedy kopu, odhazuji zeminu, opět kopu, řežu a přesekávám kořeny. Bohužel to vyžadovalo opravdu velkou jámu a tak se stalo, že vedlejší prohnilá bouda na odklad všeho možného vzala totálně za své a rozpadla se na tisíc kusů, ale to byl ještě malý průser.

Daleko horší věc, přišla o něco později. A to, když jsem při svém kutání narazil na čísi ostatky. Jistě si dovedete představit, jak jsem přemýšlel, zda-li jsem vykopal svou nebo sousední babičku, či někoho úplně jiného. Ať tak, či onak, po tomto objevu, jsem hřbitovní práce raději zastavil, respektive se pustil do zásypu a zpětné úpravy terénu. Po dokončení, jsem si zapálil cigaretu a scházel mi tam, už jen rum. Vypadá to dobře, pochválil jsem se, ale hrobníka bych na plný úvazek dělat nechtěl. Co víc k tomu dodat, snad jen že každý s něčím občas experimentuje a nová zkušenost se určitě neztratí i když to bylo třeba poprvé a zároveň naposled…