Den 4 - the end

Také jste se jako děcka koukali s dědou na film s hvězdičkou, který sem tam vyvrcholil magickým The end, v pohraničí Die Ende? Teda pokud jste chytali „Němce“, kterým bylo prd rozumět, ale o to víc to dávalo na spádu a zápletce. Zvláště když Schimanski v jednu chvíli chrápal ve stanu (ne nutně sám) a vzápětí zpocenej někam utíkal, zatímco já se ptal dědy, co že se to děje. Děda, ač nemluvě slovo německy, nemrknul okem a hlásil, že mu dala do těla a musí to rozběhat, což jsem pochopil teprve s odstupem let.

Já se pravda vzbouzel opocený s řádně postaveným áčkem, ale situace nebyla v české výpravě právě růžová, zasunout nebylo dobře kdy a kde, tak jsem alespoň chodil poránu běhat a zkoušel fotit. Petra občas ukradla letmý úsměv a jednou mi nadrzo mačkala půlky v krámku s chlebem (prý se tomu říká pekařství, ale já tam vždy jen měnil kuny za kruh), jinak pokleslá erotika ve dvou skončila. Zdálo se.

Jednou jsme hráli s našima karty, když tu Fanda vstal ze záchodu a přidal se, léčba probíhala na ruský způsob, takže zachvilku jsme byli slušně pod parou. Ať ho nekreslím jen jako padoucha, on je to celkem fajn společník, ale když začal mít dotazy, jestli ještě jezdíme s Kamilem na lyže a bydlíme spolu v jednom pokoji, začal jsem v duchu jeho starou natrhávat u nich v obýváku na gauči.

Jednou byl totiž s námi na horách nebo my s nimi, kdy jel ještě i spolužák Kamil, mno a protože na nás vyšel malej kamrlík ve společném apartmánu, bylo z toho po pátém svařáku hrozné téma, jak se mladí kluci vejdou do malého pokojíku. V té době šlo jen obtížně konkurovat veselým historkám úspěšných manažerů z Prahy, kteří točili světem a jen shodou náhod ještě cestovali namačkáni s námi (čti plebsem) v unter-autech, zatímco logicky by letěli lyžovat byz-jetem a večer pózovali v Nice s „malborem na pysku“ pro Esquire, zatímco studentíci (já s Kamilem) by jim leštili laufy jejich Lamborghini.

Nejpoutavější byly příběhy jednoho „stabilně onajkovaného alfasamce“, nyní ležérně v K2 outfitu, který klátil doma starou (něco jako Pamela Anderson, ale teď zrovna netočí, protože je unavená z neustálého prcání), v práci sekretářku, mladou kolegyni a odpoledne sousedku, ale na tu už sere, protože hulí na „veverku“ (bizarní sexuální praktika s použitím zubů místo rtů, jak jsem tak pochopil). Sekretářka teda není jeho, ale když byl ředitel pryč, tak šel kolem, zakopnul, ona upadla na stůl, woe, 4ky se jí rozutekly po stole, on musel „promiňte, tady jsem s 25cm na konci broskev“ na ni, najednou tam byl, no řvala jak , nakonec pocákala celou stěnu, woe, hubu jsem měl zasranou od „kš“ (omlouvám se, ale já, čistá duše, některé výrazy nemohu reprodukovat ani písemně), šel jsem pryč, to se nedá, woe, v práci je to nahovno. „Co ty mladej, šáhnul jsi už nějaký do trenýrek, woe?“ ... “Ne, já tu jen lyžuju, ale dík za zeptání.“ Druhý den jsme přišli s Kamilem pozdě na sjezdovku, což byl jeden ze smrtelných hříchů této výpravy, první sníh je první sníh, rolba jezdí jen jednou, takže kdo nebude dole u kabinky včas... „Co mládeži, jste si museli ještě pohonit, že jo, woe?“... „No... ležela tam tvoje fotka, tak tomu nešlo poručit.“ ... Tehdy mi to nepřišlo ani moc vtipný, ale pak mi pár členů výpravy koupilo panáka a uznale poplácalo po zádech, čímž jsem pochopil, že horský vůdce je mega pyj nejen v mých očích. Byl to Fandův bratranec, asi ty jablka nepadala dál od kmene.

Ráno jdu s foťákem na pláž, fotky celkem o ničem, ale cestou zpátky vidím v dálce Petru s chlebem. Běžím jí naproti, nemusím nic vysvětlovat a zabočujeme do sprch kempu, který je hned vedle za zídkou. Ranní fronta je jen u umyvadel, tak pěkně s nákupem do kabinky sprch, šortky dolů, sprška a lízačka na dvě doby. Zapřená nohama o protější stěnu se na lavičce tře okvětními lístky o můj jazyk, narážím nosem na fazolku a lížu co to jde. Třepe se, cpe mi hlavu do klína, jezdím přes její luxusní zadeček, rejdím okolo obou dírek. Snaží se krotit vzdechy, ale tuším, že je to marné. Prstím ji tekoucí rozcapenou mindu a lehce protahuju péro, mám ho neskutečně tvrdý a těším se, jak jí vymaluje kačku. Dole pode dveřmi sice vidím občas projít něčí nohy, ale pod tímhle úhlem by se dotyčný musel sklonit, aby něco viděl. Po chvilce je tu neohlášený tlumený výbuch (mno, já si teda vždy myslím, že je to tlumený, ale většinou je to jen můj dojem ohlušený emocemi) chrámu v Petře, pyj Dobré naděje je vpuštěn do mysu Canaveral, Jadran tmavne, Niagára hučí a já beznadějně vypouštím děti k moři do odtoku ve sprcháči. Petra se lišácky usmívá, olizuje zbytek geňa a já lížu alespoň opálenou bradavku, protože na víc už skrze bušení do dveří nedošlo. Sprchová kabinka byla shora řádně větraná, takže to jistě vypadalo zcela nevinně, když jsme s chlebem a zrcadlovkou vyšli ven před korpuletní růžovou dámu v županu. Určitě vůbec netušila, kde všude se dá dělat kvalitní produktová fotografie potravin. Nána.

Zbytek dovolené nebudu rozmazávat, nuda, šeď a chabé chvilky vzrušení, klasická dovolená s rodiči, kdo by to chtěl kdy absolvovat znovu, že?

...ale něco mi napovídá, že by vás spíš zajímalo, jaký má Fanda gauč v obýváku... a co Petry auto... a co na to Jan Tleskač, tleská rukama do stehen?