UČENÍ A PÍSEMKY

Tento blog je spíše taková drobná poznámka do mého deníčku.

~KDYŽ MUŽ IGNORUJE ŽENU, UČÍ JÍ ŽÍT BEZ NĚJ.~

O kapitánovi
Za všechno může kapitán!
Je pořád na moři a stále sám.

Kapitán v daleké bouři
netuší, že mé tělo bouří .

Podle hvězd kormidlem točí.
Nemyslí na moje oči.

V přístavech líbá jiný
a nemá pocit viny.

P.S.: Učím se teď poměrně často, ale musím uznat, že dost nerada. Celé je to tak nějak proti mému životnímu nastavení. Být submisivní a žít pro milovanou osobu mám totiž v genech. Proto chroupu nové učivo s nechutí a po malých soustech se snažím přivykat na hořkou pachuť. Naštěstí je s přibývajícím učivem pachuť čím dál méně intenzivní. Což mě přivádí k myšlence, že se klidně může stát pravý opak. Hořká pachuť mi může začít chutnat. Stane se z ní příjemný ocásek s nasládlou chutí černých třešní a já budu gurmán, který bude tyto gastronomické zážitky vyhledávat. To by byl gól, který by Kapitán asi nečekal, ale možná se mýlím. Možná to tak Kapitán chce, a proto mi nakládá tolik učení. Každý den je něco nového a rozhodně se nenudím. Obzvláště domácích úkolů je plno. S chutí dělám pouze písemky, které si sama zadávám. Někdy si připadám jako šprtka, když už píšu třetí za den, ale to mi nevadí. Když je zakázaná praxe, tak se musím otáčet o to víc. To dá rozum. Teď bych se měla trochu červenat, ale neudělám to, protože se jsem hrdá na to, že jsem šprtka.

Pro dnešek už toho bylo dost, můj milý deníčku. Až bude čas a nálada, tak se zase ozvu, ale teď už musím končit. Kapitán není doma a já si jdu napsat další dobrovolnou písemku. Dnešní téma bude 2 čůráci v jedný díře.