Volný den

Mám volný den, protože přišel zcela nečekaně, nemám žádné plány. Toho by se dalo využít k relaxaci. S dcerou se domluvím na výrobě krupičky. Sice to znamená, že musí dvakrát zajít na nákup, protože přece není blbá a nebude si to psát, ale její volba. Po krátké diskusi na téma proč ne tenhle hrnec a proč ne tenhle talíř a proč ne... je krupička na talířích. S blaženým výrazem vstupuji do horké vany plné pěny. Stihnu si sotva loknout bílého vína, když se rozletí dveře. V nich naštvaný synátor mrskne mikinu k pračce, pričemž srazí dva šampony, z nichž jeden je otevřený, přímo do vany. Skleničku s vínem zachytím nanosekundu předtím, než kolem ní proletí rukáv, na kterém jsou vidět zbytky krupičky. „Nesnáším jí.“ zavrčí temně a dveřmi práskne tak, že sousedi nadskočí. V klidu se napiju a v očekávání se zadívám na dveře, které se během následující vteřiny opět rozletí. Tentokrát v nich stojí dcera. „Vážně se někdo takový dokáže udržet na nohou a nepřepadávat kvůli vlastní blbosti na čtyři?“ Výmluvně pozvednu skleničku a gestem ukážu na dveře. Pravidelně opakuji, že vana je moje místo klidu, ale pravděpodobně by jsem to měla napsat lihovkou na dveře a několikrát podtrhnout. S dotčeným výrazem couvá a neodpustí si poznámku, že se jí vůbec nevěnuji. Jen co položím skleničku, volá kamarádka. „Jdu na kafe a cestou se stavím pro víno, nebo jsem vdova.“ „Jasně drahá. Vezmi bílé.“ Krupička stihla naprosto vychladnout, ale s tím vínem to docela jde. Další telefon je od těhotné kamarádky, co čeká první dítě. „Teď jsem se dočetla na netu, že...“ Nenechám ji domluvit. „Říkala jsem ti, nečti diskuse na Rodině!“ Dojím poslední lžící krupičky. Na půl ucha poslouchám telefon a dopíjím víno. Vystupuju z vany a zavíjím se do teplého županu, který si tu při stěhování zapomněl můj ex. V pokoji je diskuse mých drahých děti v plném proudu. „Mami, vážně nejsem adoptovaná ?!“ „Mami, řekni jí že je a vrátíme jí.“ „Děcka, dejte pokoj. Telefonuju!“ Přes hovor mi telefon ukazuje, že se mi pokouší dovolat další kamarádka. Omluvím se té s kterou mluvím. „Ano drahá?“ Po chvilce ticha zmatené: „Ahoj.“ „Nějaké novinky?“ „Ne.“ „Tak proč mi voláš?“ „Já ti volám?“ Messenger hlásí: „Jsem dole, víno mám.“ „Mami, řekni mu...“ „Mami, řekni jí...“

Toliko k volnému dni a mojí dominanci doma. Život je super ❤️.