Klíč k duši

Kdo ho má , kdo ho našel, vraťte mi jej... Chci zamknout svou duši a nevpustit vetřelce co pustoší..

Hledám ten správný a nedaří se, on stojí opodál a kouká jak se trápím, vidím jej, jak se usmívá, nabízí hlad po sexu... Chci od něj utéct, nedaří se, když najdu správnou cestu jako myška v labyrintu, dá najevo že tohle správně není a otočí můj svět vzhůru nohama. Netěší ho to, že jej chci zpět, jen dál mě nepustil. Měl vše bylo mu to málo, nic nedostává přesto stojí o mou pomoc. Vyčerpávající nesouhra, oba chceme tolik od života a navzájem jsme si dali pár rozkošných chvil. Jsi ďábel, nedávno konečně vyřkl. Vím a kdysi jsem ti to dala najevo, jen zaslepenost a hlad po dobrodružství spolu s egem, že získá co si zamane, tohle nepřipustilo. Jsem chlap a co chci mám, jen ďábla nelze vlastnit, není majetek, není trofej, ale chce-li dá ti pocit vítězství.

Už nechci rozdávat, chci zamknout a toho ďábla v duši nechat.... Jen jak dokáže zpustošit ďáblovu zahrádku anděl, co má v sobě tak výjimečného, že ďábel se nechal přelstít a propadl lásce, ne pustému chtíči....

Vraťte mi klíč, ať mám v duši zas jen chtíč... Vraťte mi klid, chci zas žít Vraťte mi duši zpustlou, ať zas rozkvete Vraťte mi víru, že lásce mohu věřit

Vraťte mi sebe....

Z(a)tracenec....