Stěžovatelé a bordeláři

Vypozorovala jsem, že tyhle dvě vlastnosti většinou "zdobí" jednoho člověka. Když říkám stěžovatelé, nemám na mysli ty lidi, co s pokrčením ramen řeknou: "Dneska byl fakt, blbej den", ale ty, co nás pravidelně zásobují seznamem ublížení, proč byl svět včera špatné místo a dnes je ještě horším. Když řeknu bordeláři, nemám na mysli takové, co mají doma židli, která byla v minulém životě skříň a v současném životě částečně saturuje její úkol (taky jí doma máme). Mám na mysli ty, co většinou ještě s přiblblým úsměvem zahodí nedopalek půl metru od koše. Však on to někdo uklidí. Nebo se se stejně přiblblým úsměvem projdou po čerstvé vytřené podlaze. Však on to někdo vytře. Trochu jiný případ jsou ti, co jakmile nasněží (a opravdu jsou to lidi, které to v létě nenapadne), s naprostým klidem upustí ten papírek od dojedené sušenky na zem. A nebo si nechají "nenápadně" proklouznout mezi prsty jízdenku z autobusu pár vteřin potom, co z něj vystoupí. Neměl by jim někdo říct, že ten sníh nejdéle za pár dní roztaje? Což se bohužel nedá říct o bordelu, který za sebou zanechávají. Přijde mi, že je to druh pomsty vůči světu. Za nepovedené dětství, nespravedlivou učitelku, protivnou prodavačku, nemilujicí matku... Ono je to vlastně s těmi stížnostmi to samé. Tihle lidé nám s přiblblým úsměvem zanechají v duších bordel, ať si s ním poradíme jak chceme. Když kolem nás takových lidí bude víc, nemáme šanci "uklidit" po nich.

A já protože věřím na psychickou hygienu stejně jako na fyzickou, se takovým lidem snažím vyhýbat hodně velkým obloukem. I když samozřejmě ne vždy se to povede.

A co Vy ?

Jste "bordeláři" nebo uklízeči ?🤔