To jako vážně?

Už jsem se snad trochu oklepala z našich megaprůserovejch Vánoc, který byly mimochodem posledním impulzem k tomu najít si terapii. Už jsme se snad doma trochu oklepali všichni. Už zase spím, pro změnu teď pořád, jím hodně banánů s jogurtem a už zase máme dost energie na to, abychom spolu s Mužem mrdali.
Pardon, milovali se. Můj Muž je navzdory svýmu vzezření taková něžná bytost. On nemrdá, ale praktikuje splynutí duší. Slovo 'mrdání' vůbec nemá ve slovníku. A i když mi umí docela pěkně naplácat na holou a při aktu se mi zakousnout za krk jako lev, stejně je to všechno takový splývavý. Což je pěkný, v podstatě roztomilý a taky dost absurdní, zvlášť když se vezme v úvahu, že žije se mnou.

"Ale to bylo krásný!"
"Viď, jak je to prcání hned lepší, když tu nejsou děti," říkám třeba, když pak ležíme v posteli a koukáme společně do stropu.
"Milování," odpoví na to Muž s teatrálně zvednutým prstem. "Mi lo vá ní!"

Ježiš, strašně by mě zajímalo, jakej sex provozuje s tou svojí kudrnatou krasotinkou!
Případně teda i s jinejma krasotinkama, o kterejch nevím.
Já si třeba pamatuju, když jsme spolu začínali, že otevírat jsem mu chodila rovnou nahá, to nemělo smysl se vůbec jako nějak oblíkat. Já otevřela, on se ještě za dveřma překotně svlíknul, pásek bouchnul o zem, hodinky letěly do kouta, o ty jsme měla vždycky obavu a pak nám splývaly duše jen to frčelo. Cha. Takhle nějak jsem si představovala, že to vypadalo, když přišel muž jeskynní po tejdnu z lovu.
Když jsme začali praktikovat ten náš volnej vztah, ty hodinky byly to hlavní, o co jsem měla starost, protože jsem mu zrovna v tý době dala nový docela drahý k narozeninám a nemohla jsem se zbavit představy, jak někde chuděry lítají do kouta.
Jestli si přestavujete, že ve volným vztahu vás může nejvíc trápit žárlivost, tak byste byli překvapený, co všechno to s sebou vlastně nese. Já třeba na nějakou majetnickost fakt netrpím, ale ty hodinky mě teda štvaly.
Ale jsou to asi kvalitní hodinky, protože furt držej.

Cajk, pravda že perverzně zamrdat si můžu jinde a jindy. Naštěstí takovou potřebu zas až tak velkou nemám. Já jsem spíš než na to a na splývání duší na ty tanečky kolem.
Kdy ji ovšem mám jsou chvíle, kdy sleduju tetovaný předloktí svýho terapeuta. Zcela souzním s tím, co tuhle napsala @NekorektniPyca :

"Nejvíc by se mi líbilo, kdyby se za tím stolem postavil, vytasil kládu a vyhonil se mi na kozy."

Taky mě drásají Sousedovo obří ruce na volantu. O něm ještě ke všemu vím, vzhledem k tomu, co spolu máme za sebou, že perverzní bejt umí pořádně.
Jenže poslední dobou je to jak když neočkovanej čuměl oknem do hospody. Nějakou teorii o tom, že po tom, co byl několik měsíců in love a monogamní se naše dřina z předchozích let resetovala, jsem měla, ale když jsem se mu po více či méně nápadných náznacích, červeným prádle a jasně vyjádřenejch přáních jednoho dne doma svlíkla do naha a k tomu jsme se řádně vožrali a nic se nestalo, dost jsem o ní zapochybovala. Ale protože vím, že je plachej, sebrala jsem znovu síly, svlíkla jsem se mu jednou i v autě a strčila mu kozy do pusy. Nic no, zopakovala jsem to pak ještě jednou při focení a když jsme pak o pár tejdnů pozdějc dělali jeden projekt, jehož součástí byly i společný párový nahý akty a nic se nestalo, definitivně jsem se zařekla, že s tím končím.

Jakože musím říct, že nejsem úplně ten typ člověka, co se hroutí z hejtů nebo trpí na nízký sebevědomí. Já mám myslím si dost reálnej náhled na svoje silný i slabý stránky a natolik vysoký EQ, abych se dokázala zorientovat ve společenský džungli a fungovat v ní bez toho, abych se chtěla každej den zabít. Ale po tom posledním pokusu jsem se fakt už rozbrečela ve výtahu, když jsem šla domů, že jsem asi za těch čtrnáct nebo kolik let zřejmě nějak zhnusněla nebo co a že už teda nejsem jeho splněnej sen a moje sebevědomí dostalo pěkně na prdel.

A tuhle jsme byli zas na autovýletě a zastavili jsme na takový vinici s výhledem do údolí, že si udělá nějakou mojí fotku, tak já jsem se tam svlíkla, chvíli se nechala fotit, pak jsem se oblíkla, načež se svlíknul on, udělal si několik selfíček, oblíknul se, dali jsme si cigáro a jeli jsme domů.
Když si tam ten kabát, pod kterým nic neměl, z ničeho nic sundal a ukázal ty svoje obrovský plavecký ramena, zmohla jsem akorát na rezignovaný:

"To jako vážně?"

A vrcholem, vrcholem všeho bylo, že když jsem se doma vyčůrala a otevřela messenger, stálo v něm:

"Když jsem tak na tebe koukal a pak na fotky… proč mi spolu nemáme víc sexu?
Ano, já vim, že jsem nesmělej a trvá to. Ale sakra práce."

Třikrát jsem to otevřela a zavřela a kontrolovala, jestli je to fakt pro mě a pak jsem mu pěkně od plic napsala něco o tom, že tohle je na moje sebevědomí i sebeúctu už opravdu moc a že fakt nevím, jak mu můžu pomoct víc, než že mu strčím nahatej zadek do klína.
Zejtra máme rande.
Jenže teď jsem pro změnu zaseklá já. Protože pardon, já mám taky jenom jedny nervy. Takže kdo ví, jak tohle celý dopadne.

Ale furt jsou tyhle mrdací snahy a drobný osobní dramata lepší než snahy o to obsadit něčí území a ničit životy, že jo.