jak jsem balil třicítku

Po letech jsem potkal ženu s kterou jsme si najednou po předchozích neshodách měl co říct. Ano, firemní večírek. Ne vše je dovoleno, ale když se sejdou stovky lidí máte pocit , že jste neviditelní. Opak je pravdou a ještě když jste v zahraničí, kde vaše totožnost je skloňována různými přívlastky. Stalo se. Příjemný veček společné diskuze , tancování, narážky...každý odjede po skončení jiným směrem. Ráno od někoho jiného sms zda bude kamarádská káva. Neváhal jsem a dočkal jsem se. Ještě byl znát alkoholový ,,opar,, ,ale chemie byla neskutečná. Oči se nemohly potkat, protože vše by bylo ostatním jasno. Příjemný pokec, káva a odjezd. Několik hodin v autě vám pomůže k čemu? Samá myšlenka, která vlastně nemá odpověď. Když někde nejste denně , tak nemáte situaci jak ovlivnit. Napíšete, je odezva, ale kde je to jiskření a ta eufórie...to ještě datový přenos nevymyslel.... takže z toho všeho díky vzdálenosti zůstal jen zážitek.