Můžu do zadečku?

Zde varuji outlocitné a mravopočestně slušné dámy i pány, že si tu dovolím otevřít toto téma. Pokud to není váš šálek čaje, raději přeskočte na jinou stránku.

Kolikrát jste tato slova milé dámy slyšely zpočátku nepřipraveny? Přiznám se, že když jsem tato, nebo slova podobná, slyšela po prvé dost jsem se orosila na čele, srdce se mi zrychlilo a svěrací sval se v sebeobraně sevřel. No a pak tam něco vymýšlejte.
Oddalovala jsem tuto očekávanou zkušenost, co to jen šlo. A přitom to některé kluky dřív nebo později napadlo vždy. Záleželo pouze na délce vztahu. Zejména ti zkoumavější. Ale vlastně v mých chlípných snech mě to lákalo také.
Jenže. Protichůdných teorií i zkušeností jsem slyšela i četla docela dost na to, abych z toho byla stejně tak dost nesvá. Ono totiž odevzdat svoji prdelku i stud na pospas a spoléhat se na to, že všechno dopadne jak má, chce opravdu odhodlání, důvěru i sebedůvěru a zejména motivaci. Ono, když už je totiž zasunuto, nelze soulož odvolat. Zvlášť, když situaci, třeba na pejska, už nemáte šanci ovládat. Ono je to totiž něco docela jiného, než když si tam sama, v rámci tréninku, strčím hezky po-ma-lou-čku a v intimní samotě gumový a hezky s láskou a pečlivě namazaný kolík, do své ještě pečlivěji promazané dírky. A co byla pro mě nejvíce traumatizující představa, asi jako pro většinu z nás, nakonec zase hezky pomalu a opatrně s připraveným kapesníčkem, nebo něčím podobným zase opatrně ven a utřít a věřit, na něm nebude nic moc z toho, co tam každý normální člověk musí očekávat, ale nechce vidět. Takže lákalo i odpuzovalo mně to stejně tak, jak jsem to měla ve spoustě jiných nových zkušeností. Než jsem jimi také musela projít.
Stejně tak jsem totiž měla trému před prvním vystříkáním semenem ústa, krk i jeho prvním spolknutím. Zvládnu to? Vzepře se mi žaludek až to přijde? Myslím, že to zná většina žen a později s tím už nedělá caviky a sama se tomu pak směje. Pokud to ovšem ku své škodě i těch, kterým to upírá, nevzdá předčasně.
No takže já jsem si opět musela počkat na chápavého manžela, abych přišla na to, jak si to užijeme oba. Dnes už je hej. Zejména mi k tomu přispěla důvěra v kontrole mého zažívání a dobrého stravování. A od té doby, se nebojím jít trochu partnerovi naproti, protože se nemusím bát jakékoliv nepříjemnosti i závěru. Vstup do druhého patra si dnes tedy užívám vždy, když na něj dojde. A protože se už nejedná o nic mimořádného, tak se vždy oba v chuti na jejím protažení uličnicky shodneme. Jakoby to byla naše společná oběť. Takže už jsem dávno přestala mít trauma. Dnes vím, že se do toho mohu maličko opřít a jeho pyji jít bez obav i naproti a tak si to už pravidelně užíváme. To v tom ideálním případě samozřejmě. Pak je případ jiný, když se si čistotou jistá úplně nejsem. To pak stačí stejně uličnicky říci: ,,Miláčku dnes bych ti to raději neradila“. A zadeček je hned v bezpečí. No a pak je třetí případ, kdy se dostaneme do situace, kdy nemohu očekávat, že mi tato otázka bude vůbec položena. Tam už ale oba víme, co kde můžeme čekat. A jsem pak opět v roli, se kterou jsem jako odevzdaná a oddaná žena ztotožněna a tak za nic nezodpovídám a držím a neuhýbám. Nemělo by to smysl. Ve všech případech však doporučuji mazat, mazat a mazat. Já mám nejraději lubrikant S tea tree přísadou. Doporučuji tedy všem hezkou jízdu ve dvou, a když se podař i ve třech. V každém případě, pro mě je horší pocit nečistoty, než trochu té bolesti. Tu hodnotím jako snesitelnější. A co vy ostatní? Pochlubte se v komentářích. Small strawberry81.