31,7

Horký večer, ještě parnější celý den. Člověk by se nejraději někde vylepil u vody, ze které by nejraději nevylezl, ale ne tak já.

Ráno jsem si vyhlásila osobní challenge. V duchu jsem se sama se sebou vsázela, kolik jsem schopná v tom parnu po pražské dlažbě nachodit.

V 11:00 započala má výzva. Já vím, blbý čas, ale nekompromisní. Tak jsem si tak chodila s batohem na zádech. Tričko komplet durch mokré. Kdybych neměla rozkydlé tělo a pokožku fototyp 0-1, tak to triko okamžitě sundám. Marně jsem doufala, že potkám kropící vůz. Smůla.

Krize nastala zhruba při 25. kilometru. Začaly mne bolet achilovky, kyčle a nejvíc ťapky. To bylo po 5 hodinách chůze. Malinko jsem si ulevila gecnutím mého zadku na rozpálenou lavičku. Obávám se, že kdybych složila mé tělo do stínu, tak už nevstanu a hniju tam doteď.

Sedinka a stehna tak pálila, že jsem se vyburcovala k dalšímu pohybu. O hodinu později bych triko mohla zase ždímat, tak jsem boj úlevně ukončila.

31,7 km za 6 hodin šlapání. Teď po sprše, která byla fakt hodně dlouhá, přemýšlím, jestli jsem dobrá šlapka, průměrná šlapka, nebo to stojí za starou belu.

A v návaznosti na blog o masáži nožiček dávám v plen ty mé, již však umyté 👍 takže kdo se zhostí dobrovolně masáže mých sexy fajek?

Masáži, tedy šuku zdar!