Fňuk Blog

Mám tu jeden malý nešvar a nenapadlo mě nic lepšího, než napsat Fňuk blog. Ale trochu jiný, než je tu většina obyvatelů amaterů všeho druhu zvyklý. Nehodlám si tu stěžovat, jak je život amatérský nefér a že nemám na péru minimálně 20 samiček, protože jsem vysportovaný adonis s penisem minimálně 40 čísel...

To tu přenechám jiným.

Trápí mne trochu jiná věc a to nedostatek serotoninu za poslední dva týdny.

"Pičo, tak si zašukej ne, to se ti ho vyplavý tolik, že nebudeš vědět, co s ním." Řekl Franta, otevřel pivo a šel se dívat na Spartu.

Ono to není tak jednoduchý. Před těma dvěma týdny jsem se sestěhoval s přítelkyní a v průběhu se mi stalo, že moje SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitors nebo česky - Inhibitor zpětného vychytávání serotoninu) antidepresiva se někam vytratili... I s benzodiazepami. (Neřeknu to poprvé, ale díky bohu za cigarety...)

To, co pro některé lidi je záležitostí pár minut v posteli (Teda.... podle amatérského standardu aspoň hodina při nejmenším. Většina by na to vsadila i svou levou kouly... (Stejně jí mají jen míň rádi než tou pravou)) Nebo zabavení se u koníčků, tak u mne tohle úplně nefunguje. Ani dokonce krátkodobé vzrušení čokoládou není to pravé ořechové, ani když je s ořechy! A ani když je s luštěninami - Olejnice podzemní ehm ehm.

Ve zkratce bych mohl prostě jen říct, že můj mozek je postížený kripl, který musí mít prášky, aby vychytával zpět serotonin, který už vyplavil, protože ho není schopen vyprodukovat dostatek. A v podstatě jo.

V širším záběru, to ale dost omezuje. Ať už je to udržení si nějaké normální nálady, bez toho, aniž byste musel přítelkyni ujišťovat, že vám vážně nic není... Nebo když děláte až moc zamyšlené, nebo upřené pohledy při sexu. Zase se dostáváme k tomu, že vypadáte jako kripl... A vlastně ani u toho nemůžete říct, že jste vyhráli paralympiádu, páč ta se pořádá až příští rok... A furt nezavedli kategorii, tvař se co nejvíc jako kripl.

Nebo když máte chuť něco dělat, ale předem víte, že to nemá smysl (Pokud to není mytí nádobí s naštvanou přítelkyní za zadkem... To vždycky smysl má), protože to potěšení se nedostaví. Váš serotonin je na nule. A vy si přejete zemřít na serotoninový syndrom... Protože v tu chvíli budete euforický. V podstatě, kdyby jste na mě hodili kazajku a pohodili v polstrované místnosti, nepoznáte rozdíl. Protože budu stejně vyšťavenej a bez nálady sedět v koutě. Nejhořší je, že bych si neužil v tomhle stavu ani ty Bohnický zahrady, kurník!

Aneb... Než dostanu odvahu zvednout mobil a vytočit svého psychiatra (Jak já nechci... Páč mi je předepisoval nedávno). Budu lobovat za zavedení nové kategorie na paralympiádě.

Je lepší mít antidepresiva, než vyhořet! Nebo tak nějak to ten Kurt říkal, ne?