•Každá pochvala se počítá•

"Slečno, vy máte tak krásné oči." začal na mě pořvávat chlap na autobusové zastávce. MHD nejezdím moc často, ale protože jsem neschopný řidič, tak mi dnes nic jiného nezbylo. Nemám moc vychytané spoje, takže mě čekalo dalších deset minut s ním. "Já si tě vezmu. Tě miluju." Stupňoval svou snahu o konverzaci a zastávka se začala plnit lidmi a mi začalo být asi i trapně. "Na, napij se, to je Božkov, já si potrpím na kvalitu, žádné sračky."

Jakože neváhala jsem moc dlouho a s díky odmítla. Byl chudák v takovém šoku, že se málem svalil pod právě přijíždějící autobus. Takže jsem mu ještě musela podat pomocnou ruku, lidi byli poněkud lhostejní. Mou velkorysost mi v zápětí oplatil, strčil mi do ruky tu láhev kvalitního moku. "Drž!" a bez ostychu si vedle mě sundal kalhoty, aby se vychcal. Když se oklepával, tak ještě mumlal pod nos "Nedělej ostudu a ukaž se." V zápětí se objevil autobus a do dnešního dne jsem ani nevěděla, že takovou rychlost umím vyvinout a vypařila se. Nasadila jsem si sluchátka, pustila skvělou hudbu a do práce dojela se super náladou. Když se mě ptali co tak srším elánem, tak jsem jen řekla: "Dostala jsem lichotku od neznámého muže." Kolegyně si mě sjely od zvrchu dolů a ta vtipnější říká: "Ten musel být ožralej, ne?. Nechala jsem si tajemství.

A teď si tady tak sedím na svém obláčku štěstí a říkám si , že vlastně není důležité kdo a jak, ale co nám řekne a my si z toho vždy můžeme odnést jen to dobré. Takže prostě- každá pochvala se počítá.

A jak to máte vy? Umíte si vzít i z totálního průseru to dobré a vyčarovat si hezký den? :)))))