Spletený kořeny

Když ležíte v posteli sami… myšlenky vám lítají všude možně…a vy nemůžete spát.
Potřebujete cítit vůni toho druhého… potřebujete slyšet jeho oddychování …potřebujete se dotknout jeho těla…potřebujete spojit ruce…potřebujete cítit polibky…potřebujete proplést pod peřinou nohy jak kdyby to byly kořeny, které vás spletou dohromady…potřebujete prostě jeho blízkost…a nemusí to skončit milováním …i když takové konce jsou úplně nejlepší.

Já takhle právě ležím…jenže ležím sama a vedle sebe mám jen tenhle notebook, kterej mě momentálně spojuje se světem…brouzdám po stránkách, po youtube a hledám slova, věty nebo melodie, obrázky či klipy a videa.

A ještě nechci jít spát…chci být vzhůru a chci si tu samotu „vyžrat“. A tak zanechám net netem…ať si žije svým vlastním životem a já si lehnu na polštář, smotám si svou velkou peřinu částečně mezi nohy a pokusím se vcítit do vůně, kterou by měl mít. Zkusím nasávat ty vůně…vůně muže, jeho parfému, vůně milování, vůně olejíčku, který se nám rozlije po tělech, vůně vzrušení, které prožíváme, vůně spojených tělních tekutin…
Musím se tím vším ještě pořádně pokochat…protože dnes je to ještě nepopsaný list papíru a možná zítra…možná zítra už tady budou úplně jiné vůně. Možná zítra si peřinu i polštář popíšeme neskutečně barvitě a mně se nebude chtít ty povlečené kusy svléknout právě proto, že se budu chtít s těmi vůněmi milovat zas a zas…

t22