Melancholie

Stála jsem před chvílí ve sprše dýl než kdy jindy. Mám dnes takovou melancholickou náladu a tak mi přišlo úplně přirozený jen tam tak stát a nechat na sebe tu teplou vodu padat. Jako bych chtěla tu náladu smýt a až utřu do ručníku poslední kapku vody na mém těle, bude mi fajn.
Ale nějak to nefunguje. A tak tu sedím u notebooku a snažím se napsat něco smysluplného. Obávám se však, že dneska mi asi nepomůže ani se z toho vypsat.
Někdy se to tak stane, že člověk pár dní lítá nad zemí a pak zase neví, kam se mu ta křídla ztratila. A přesně tak nějak podobně se dnes navečer cítím.
Chtěla bych to jinak, chtěla bych uvnitř sebe cítit vzrušení a chvění, chtěla bych mít ta dvoumetrová křídla a lítat v oblacích, chtěla bych se těšit a vědět, že jsem pro někoho nenahraditelná a že mu můžu svojí energii předávat a vědět, že on o to stojí…den po dni, měsíc po měsíci, rok po roce…