Spojení

Je spousta spojení. Třeba nit nebo provázek spojíme na spoustu různých způsobů, někdy drží pevně a někdy se i po jemném zatáhnutí zase od sebe rozvážou.

Vzpomněla jsem si, jak jsem vloni v létě stavěla kamennou zeď. Umíchala si beton a jednotlivé kameny přikládala na sebe a pak je tím betonem vždycky spojila. Byla to děsná dřina, ale výsledek je úžasnej. Stojí tam pevná zeď, která mě doufám přežije.

Nebo hrneček s podšálkem. Jeden bez druhého může existovat, ale když je spojíme a podíváme se na ně, je to dokonalé a vychutnat si z nich další ze spojení…mléko a kávu, je jeden z fakt prima vynálezů. Vždycky mi bavilo pozorovat, když dělají v kavárně kávu do sklenic, jak lehce prolíná jedno do druhé. Takový krásný pomalý proces, jak bílá napěněná hmota zvolna padá níž a níž a zabarvuje tu krásně voňavou slast. A když jí ucítím na jazyku, spojení těch dvou je prostě lahoda ;-)

A co další. Třeba při líbání, to také spojujeme dohromady dvoje rty, dva jazyky, dvě vzrušená vzdychající ústa, která tolik touží po tom být spojena úplně nejvíc, jak to jde. Vniknout úplně nejvíc hluboko do útrob, jakoby prolnout jeden v druhého a nepřestávat.

A pak…spojování dvou lidských schránek, které touží být v jiné dimenzi. Proplétat ruce a nohy, spojit vzrušené pohledy a vnímat vzájemné vůně, cítit gejzíry výbuchů obou těl, rajc, divokou až nepřirozenou chtivost po tom druhém.
Jo teda kam se hrabe kafe s mlíkem ;-)

Hezkou neděli t22