Šroubování

Chci vám napsat jeden příběh. Známá mi poradila, že se mám ze všeho vypsat, tak tak činím. Snad se mi uleví a budu schopna tohle všechno nechat za sebou a jít dál, ale kdo ví…

Kdysi jsem měla přítele, no spíše kamaráda na sex. Byl zadaný a tak jsem to i brala. Vždy jsem mu říkala, že nechci být s ním, ale nemůžu být bez něho. Ale co jsem nechtěla, zamilovala jsem se a to bezhlavě a intenzivně.

Jednou jsme se domluvili, že se potkáme u něho v dílně, kam jsem čas od času zašla a vždy to bylo naprosto úžasné. Jednou, když jsem přišla, slyšela jsem erotické kvílení nějaké ženy a tak jsem zaklepala. Objevil se ve dveřím s výrazem, který jsem za celou dobu, co ho znám, neviděla. Nakonec, jak už to tak bývá, mohla jsem za to já, protože jsem se nepodívala na mobil, kde mi asi 15 minut před dohodnutým časem napsal „nejezdi, nemám čas, musím šroubovat“. Ale to už jsem byla na cestě, protože žijeme 50 km od sebe.

Po čase mi vysvětlil, že je to jeho „femme fatale“, kvůli které je ochoten odejít od své přítelkyně a zcela zpřeházet svůj život jen proto, že mu voní, chutná a v sexu je naprostá TOP. Má jen jednu chybu, je vdaná. V tu chvíli měla čas, na rozdíl ode mne, která jsem měla čas vždy.

Věděla jsem, kdo je a že není žádný svatý. Jak trefně napsala na seznamce jedna žena „silně sexuálně založený muž“, ale poručte srdci.

Vždy jsem se v životě řídila hlavou, srdce bylo vždy na druhém místě. Ženatí a zadaní muži byli pro mě tabu. Teď, v mém věku, jsem sama sebe překvapila, že jsem se dokázala tak hluboce a silně zamilovat a zahodit všechny své zásady.

Už je to pár let, ale pořád onoho muže miluji a vzpomínám na to, jak to v jeho náručí bylo naprosto skvělé. Pořád platí: „nechci být s ním, ale nemohu být bez něho“, ale na slovo „šroubovat“ jsem naprosto alergická.