Tak se přiznejte

Nemůžu si pomoct, když na mě přijde chuť, musím si vyhonit péro ať jsem kde jsem. Klidně i v práci.

Kolegyně dnes provokovali jak kdyby to věděli. Plácnutí přez zadek, nemravné řeči, letmé doteky a najednou jsem nadrzenej jak medvěd v říji.

Nemůžu si pomoct. Uteču rychle na záchod a začnu honit.

Představuji si jak bych ty naše holky prcal ve skladu. Péro tepe k prasknutí, žalud odřený od toho jak se snažím a furt to nejde.

Musím si pomoct. Pouštím video z A. Frajerka si projíždí pìču kukuřici a slastně u toho vzdychá. Nádhera, úplně jiný pocit než u klasického porna.

Už jen chvíli a přijde vytoužená úleva.

Klepání na dveře. Kolegyně, ta o které jsem ještě před chvílí přemýšlel jak chutná se dožaduje čůránì.

"Už budeš?" Ptá se a já v tom cítím tu ironii. "Jj, chvíli a budu" odpovím

Rychle dokončìm započaté dílo.

Přemýšlím co by se stalo kdybych nezavřel. Lekla by se ? Nebo by poklekla a přijmula tělo páně.

Tím se dostávám k otázce.

Kdo z vás prostě musí když musí ? Klidně i v práci.