Jako dva holoubci

Pozorovala jsem tyhle dva při procházce centrem historického italského městečka. Seděla jsem si v poklidu, popíjela své affogato a sledovala cvrkot kolem. Když se na okraji mého zorného pole objevili tihle dva, bylo to, jako bych dostala ránu elektrickým proudem. Ostatní lidé kolem nich, turisti v žabkách a od sluncem spálené tetky v polyesterových tunikách s fejkovými kabelkami, jako by najednou ustoupili do rozostřeného pozadí kolem nich a pro mě už existovali jen oni dva. On, štíhlý jako kmen mladé břízy, ve světle modrých plátěných kalhotách a světlounce šedé košili a v polobotkách, ona spíš borovice, s širšími rameny a rovnými zády, v bílých šifonových šatech a stříbrných sandálkách na nízkém podpatku. V uších a na levém prsteníčku perly v barvě jeho kalhot, takže jsou spolu, ale nejsou manželé. Tedy to, že jsou spolu, bylo očividné. Tak jako já jsem měla pocit, že celé městečko ztichlo, rozostřilo se, a na scéně jsem zůstala jen já a oni dva, u nich dvou bylo jasné, že stejně tak pro ně svět okolo neexistuje. Dívali se kolem sebe, to ano. Ona ukazovala na různé věci a podle pohybu pusy pořád něco komentovala, musí to být hrozně ukecaná ženská. On se díval, kam ona ukazuje a tu a tam jí něco šeptal do ucha a ona se smála. Sahali si navzájem na zadek, nešetřili na sobě drobnými polibky a dívali se jeden druhému do očí. Ona se občas zastavila u výkladu zlatnictví, nebo za výlohou ukázala na nějakou tu kabelku. On se při tom díval na ni a usmíval se, jako by jí kladl celý svět k nohám, byl to postoj a pohled krále.

Sledovala jsem je, jak se blíží večerním šumem přímořského městečka směrem ke mně a něco mě na nich přitahovalo, měla jsem pocit, jako bych při jejich sledování začala číst zajímavý příběh, ale hlavní zápletka a rozuzlení stále k nedohlednu. Nemohla jsem se vzdát příležitosti nechat si jejich příběh proklouznout mezi prsty, takže jsem u stolečku nechala opuštěné kafe i s tající zmrzlinou, popadla jsem kabelku a nenápadně vyrazila za nimi. Neslyšela jsem, co si povídají, ale bylo jasné, že touha mezi nimi by se dala krájen. Ona mu při chůzi stále častěji zajížděla dlaní na kulatý zadek a on se k ní obracel, bral ji do náruče a něžně a přitom hladově líbal. Hladil ji při tom na tváři ve vlasech a z boku na krku, a přísahám, jednou nebo dvakrát jí dokonce mezi všemi těmi lidmi silou stiskl její prso v dlani tak, až mu její kůže pokrytá látkou tenkou jako pavučinka protékala mezi dlouhými prsty. A na ní bylo vidět, jak taje. Jak se její pevná záda povolila prohnula tak, aby se křivka jejího těla přizpůsobila jemu, a když jí v objetí něco šeptal do ucha, naslouchala mu s očima potemnělýma touhou a při tom tak trochu zalapala po dechu.

Bylo jasné, že tohle není žádné představení. Tihle dva prostě takhle žijí, opilí jeden druhým a sexem, jako Serge a Birkin. Začínalo mi být trochu trapně, bylo mi jasné, že jim lezu do bubliny, kde nemám co dělat, ale už jsem cítila v klíně a dole v břiše, že tohle autentický semi-porno, se mnou dělá neskutečný věci. Chtěla jsem být na jejím místě, být napojena na ten samý oblouk přitažlivosti a touhy, plynout s proudem a přitom ten proud urychlovat a pomáhat tvořit. Šla jsem za nimi, docela daleko, mimo centrum městečka, až k malému parčíku mezi pláží a místním domovem důchodů, kde si sedli na lavičku tak, že se jejich siluety rýsovaly proti nebi tmavnoucímu nad nekonečnou hladinou moře. Pro tyhle chvíle je moje záliba v tmavém oblečení hotové terno. Byla jsem potichu jako myška a sledovala, jak nejdřív seděli vedle sebe a vášnivě se líbali, on jí hladil prsa a sahal pod sukni. Podle toho, jak se prohýbala v zádech, přesně věděl co dělá.

To už jsem ani já nemohla odolat a s jednou rukou na prsou a druhou kroužící okolo lemu kalhotek jsem si užívala pohled, který mi tak štědře dopřávali. Najednou on sklouznul z lavičky a podle toho, jak si ona položila pravou nohu na sedadlo lavičky, a podle zvuků, které vydávala, bylo jasné, že on má její hlavu v klíně. Nebudu lhát, měnila bych s ní okamžitě. Ale copak bych jí to mohla udělat? Její tiché vzdechy se nesly nocí spíš jako tichá vibrace podkreslující šumění moře a ztlumené zvuky aut a ševelení městečka žijícího restauracemi a bary. Hladila jsem se a sledovala, jak se vyvíjí situace kousek ode mně. On vstal a podle zvuku zipu jsem poznala, že se mu dostává do kalhot. A teď to byl on, kdo zajišťoval sotva slyšitelnou zvukovou kulisu. Jeho hlas byl překvapivě hlubší než bych vzhledem k jeho postavě čekala, nežný a hladivý. Spíš jsem tušila než že bych tak ostře viděla jeho ruce na ramenou, i když bílá látka jejích šatů prozrazovala docela dost. To už jsem měla ruku pod kalhotkami a prsteníčkem jsem zajížděla mezi touhou kluzké záhyby a moje vzrušení rostlo úměrně tomu, jak si to užíval on. Nikdy by mě nenapadlo, že i mužské vzrušení pro mě, jako pro ženu, může být tak nakažlivé a přitažlivé. Podle zvuků, jaké vydával, to nevypadalo, že by byla úplně nešikovná, takže pán bude mít solidní výdrž. Kdo by to do něj řekl, v jeho nažehlené košili.

Najednou vidím, jak se předklonil a líbá ji na pusu. Že bych něco prošvihla? Tohle tedy na grande finále fakt nevypadalo. Jestli je po všem, tak tedy nejsem ani spokojená, ani uspokojená. Ale ne, něco jí říká, vstává a na zlomek sekundy z profilu zahlédnu, co jí to vlastně strkal do pusinky. No páni! Tak snad s tím ona něco vyvede, protože takhle by mezi lidi jít neměl. A nejsem zklamaná. Sedá si na lavičku a ona jde nahoru. A teď ty tiché nádherné zvuky vydávají oba. A je vidět, že jsou sehraní, tohle je něco tak nádherného, tichý, konejšivý zvuk, který vás obklopí a přikreje jako měkkoučká peřinka. Ale ona už se s tím nepáře, je to pěkná divoška, zřetelně slyším, že se nebojí dosednout a i u něj je slyšet, že se ztěží ovládá. A já už mám taky dost starostí sama se sebou, jsem v cílové rovince stejně jako ona a vidím, jak zpomaluje tempo a on s rukama zapřenýma o opěradlo zvedá zadek z lavičky, aby to u ní i u něj doťuknul na vrchol spolu se mnou.

Přísahala bych, že se mi v ten moment dívala přímo do očí.