Akt!

Cítím, že její tělo žárem plane!
Řekni mi prosím, buď můj pane!

Ať je to bez zábran, jen syrová touha,
to ticho roztrháme, však pozná to sama!

Má ruka tříští se o její tvář,
před očima vykreslí jí zář!

Každý stisk jí ke mě poutá,
uvnitř to cítí, je úplně strnutá!

Její vzdechy jakoby pálily mě na kůži!
Cítí, že poškrábala mě nehty na tváři?

Žádné hrnice jen čistý chtíč!
Ten vlhký, hlasitý, žádný kýč!

Každý příraz tvrdší, každý vzdech hlubší!
Ptám se sám sebe, může to bejt lepší?

Potom co dala mi vše a já si od ní vzal bez ostychu,
přitom co vášeň drala se z ní až do posledního vzdychu...

Ticho!

Mi amíči, pojďte mi tu rozebrat tu mojí zprcaninu, básník ze mě nebude, ale zajímalo by mě, co si myslíte o jejím obsahu, kritiku samozřejmě jako vždy nepřijímám a to ani tu konstruktivní!

Mimochodem, ten limit tisíce znaků je fakt brutální, psát tu básně bude celkem složitý, pokud tu teda není básník typu Erben :D

Pac a pusu Váš Johník!!

PS: Básně psát nebudu, berte to jen jako malý slohový cvičení :D