Jak by měl končit sex?

Sex je pro mě hlubokým prožitkem. Už delší dobu se zamýšlím nad tím, jakým způsobem by měl vlastně sex končit, a docházím k tomu, že existuje mnoho možností, jak tenhle intenzivní zážitek uzavřít. Někdy toužím po intimitě, po spojení, které překračuje čistě fyzické uspokojení. Jindy zase po divokém uvolnění, kde jde hlavně o prožití toho okamžiku a naplnění našich potřeb. Možná je to podobné i u vás – různorodost v zakončení sexu podle nálady a tužeb.

Ale jak vlastně může sex končit? Jaké jsou všechny ty cesty, které nás vedou od vyvrcholení k tomu příjemnému, intenzivnímu pocitu po něm?

Vyvrcholení a konec: Nechat vášeň doznít
Někdy sex končí bouřlivým vyvrcholením a tím se okamžik uzavře. Jsou situace, kdy i tohle má své kouzlo – vášeň dohoří a zůstane po ní pocit spokojenosti. Tohle zakončení je možná typičtější pro vášnivé, rychlé spojení, kdy oba cítíme, že jsme dostali přesně to, co jsme chtěli. A někdy to dokonce přináší i vnitřní klid – čisté uvolnění po silném zážitku.

Zůstat v objetí: Prodlužování okamžiku
Naopak jsou chvíle, kdy oba cítíme, že se nechceme od sebe hned odtrhnout. Po vyvrcholení zůstáváme v objetí, klidně i bez pohybu, prostě jenom spolu. V těchto chvílích je příjemné vnímat tep srdce, dech a teplo toho druhého. Pocit blízkosti a propojení. Mít možnost cítit tu něhu a blízkost, aniž by bylo třeba cokoli dalšího říkat. Tohle zakončení má pro mě obrovský intimní náboj.

Pokračovat v něžnostech: Doteky a šepot
A pak jsou chvíle, kdy po vyvrcholení následuje jemné doznění, které zahrnuje doteky, polibky, a možná i šepot do ucha. Může to být čas na pár slov, nebo prostě jen prostor pro úsměvy a pohledy. Je to jiné než jen fyzické zakončení – spíš jako by sex končil jemnou hrou, kdy si oba připomínáme, že nejde jen o uspokojení, ale i o radost a blízkost, které spolu sdílíme. Často takové pokračování něžností vede k další vlně vzrušení, a tak někdy přirozeně přejdeme do dalšího kola, když nás blízkost a vzájemné doteky znovu naladí.

Jak to mají ostatní?
Záleží samozřejmě na náladě a na tom, co zrovna oba hledáme. Občas jde o čistě fyzickou záležitost, jindy o něco mnohem hlubšího. Jak to máte vy? Máte rádi ten okamžik, kdy se na chvíli ponoříte do ticha a blízkosti, nebo spíš preferujete ten divoký konec, po kterém každý jde svou cestou? Budu rád, když se podělíte o své myšlenky a zkušenosti.