Pohádka o kouzelném ptáku

Odjakživa chovám nevysvětlitelnou náklonnost k ptákům všeho druhu, proto si jejich přízeň už dlouhá léta získávám štědrým zásobováním krmítek. Počasí se u nás tento týden z teploučkého podzimu přehouplo rovnou do předadventních mlh a jinovatka, která se po ránu válela na trávě, jako by mi vyčítala, že jsem letos prostě zaspala. Ukolébaná letním horkem a voňavým babím létem jsem zapomněla, že touhle dobou už měla být krmítka dávno plná. A tak jsem se oblékla, uvařila jsem si kafe do termohrnku, vybavila se košíkem se slunečnicovými semínky a lojovými koulemi a vyrazila naplnit malinkaté zobáčky. Od japonského javoru mě pozorovala malinkatá sýkorka a trpělivě čekala, než nasypu do krmítka rozjíveným vrabčákům a zvítězím v tradičním souboji s drsným motouzem z kokosového vlákna.

Sýkorka byla dáma na slovo vzatá. Trpělivě počkala, až si sklidím všechno náčiní a usadím se s kávou do křesla z umělého ratanu. Pak zdvořile uzobla několik semínek zalitých do hovězího loje, což jako hostitelka velmi oceňuji, vždycky mám radost, když hostům chutná. A pak začala vyprávět, co nového na svých výletech viděla. A můžu Vám říct, že mám z toho doteď oči navrch hlavy. Vždycky jsem si myslela, že mezi ptáky co do zpravodajských služeb vynikají sojky, ale to jsem se spletla! Takhle sýkorka totiž strčí v oboru získávání informací do kapsy i vyhlášené ptačí legendy.

A tak mi sýkorka vyprávěla příběh o jedný smutný holce, co byla ale smutná hrozně moc. Jakože fakt hodně, že už ani ona sama nevěděla, jestli ten smutek má někde konec. A tak si pořád léčila srdce a duši a konce to nemělo. Ta má zlomené srdce, říkali o ní a trochu koukali stranou, aby od ní čirou náhodou to zlomené srdce nechytli, jako kdyby byly srdeční vady infekční, nebo co. A tak si tahle dívka z křehkou duší vypěstovala jakousi auru ledové královny, na kterou se nesmí sahat, aby se náhodou nepolámala.

Ale jak to tak v příbězích bývá, vždycky se nakonec objeví někdo, kdo přijde a celý to rozrazí, překope a otočí vzhůru nohama. A i když je život pestrý a každý z nás je originál, některý věci holt v životě běží u různých lidí podobně. A tak se jednou v životě dívky objevil chlapec, sympaťák tělem i duší, takový Chewbacca ale bez chlupů, který si svým roztomilým kukučem umí získat přízeň princezny, a chytrostí, silou a oddaností může zachraňovat galaxie. A protože chlapec nevěděl, že takhle se to nedělá, přišel k dívce a zeptal se, jestli nechce zahřát. A protože se nám to počasí vyvrbilo tak, jak se vyvrbilo, a dívka už byla ze vší té zamrzlosti celá taková otrávená a unavená, ukázelo se, že dívka zahřát chtěla. Navlékla si na tu výpravu plnou zbroj sestávající ze spousty nylonových vláken, krajek a parfému, pro jistotu. Kdyby se to nehodilo, dá se i ten make-up lehce umýt. Chlapci se zbroj líbila. Dokonce tak moc, že si ji chtěl prohlédnout zblízka a celou ji z dívky sundal. A jak tak z dívky sundával všechny ty serepetičky, zjistil, že má dívka tuze krásnou a tuze voňavou kundu. A jak viděl a ucítil ten utajený poklad, podlehl volání divočiny a touze tu slaďoučkou a voňavou kundičku ochutnat. A jak se tak prodíral jazykem všemi těmi záhyby a závojíčky, dívka se rozehřívala víc a víc, třásla se, sténela a vzdychala a tekutiny a emoce z ní stříkaly na všechny strany. A protože ta dívka už nebyla ani trochu ledová, ba naopak, byla miloučká a přítulná a předla jako koťátko, odvážil se chlapec neslýchaného a tu dívku ošukal. A pak ještě třikrát, protože jeho pták se nemohl té kundičky nabažit a taky si přál dostat se do ptačích atlasů mezi vzácné exempláře. A tak tam ti dva šukali, jako by nemělo být zítra, než se zase vypraví do sychravé noci pěstovat krásu a zachraňovat galaxie. Zbyla tam po nich jen navlhlá postel, vůně sexu a tenhle příběh o dívce, kterou léčili na zlomené srdce.

A jak to s tou dívkou dopadlo? Ukázalo se, že celá kardiologie byla vedle jak ta jedle. Ta dívka totiž neměla zlomené srdce! Ona měla zlomenou kundu. Jenže se to ukázalo ve chvíli, kdy chlapec tím správným ptákem rozezpíval tajná zákoutí dívčí duše, zatímco její kunda chytila chlapcova ptáka pevně do pysků a mlaskala blahem.

Dopíjím téměř studenou kávu, zatímco mi sýkorka svým malinkatým zobáčkem štěbetá příběh o kouzelném ptáku, zlomené kundě a zlomené kletbě. A já ten příběh posílám dál, abych vzdala patřičný hold všem ptákům, kteří umí i bez křídel vynést dívku do nebes, a dodala naději všem dívkám se zlomenou kundou, které přestaly věřit v kouzlo ptáků bez křídel.

Sýkorka distingovaně uzobla z lojové koule několik úlomků slunečnicového semínka a já se vydávám podzimní mlhou do tepla domova, kde si z knihovny vytáhnu atlas ptáků a hezky pod dekou budu vybírat toho, který mě naučí ve chvílích rozkoše zpívat tu píseň ze všech písní nejkrásnější.