Noční doteky a hladová touha

Někdy se v noci probudím. Ne úplně, jen tak napůl. Otočím se, a vedle mě je ona.
Dýchá klidně, tělo uvolněné, hřejivé…
A jak se k ní přitisknu, ucítím tu jemnost – měkké boky, teplý zadek, nahá stehna, občas prsa pod dekou.
A v tu chvíli se ve mně něco probudí. Hlad. Touha. Živočišnost.

Ne agresivní, ale hluboká.
Taková ta touha vzít si, co mě přitahuje… a přitom ji celou vnímat.
Začnu pomalu – dlaň na boku, jemný polibek na rameno, prsty po vnitřní straně stehna.
A většinou poznám, že to cítí taky. Že se probouzí, zavrní, trochu se zavlní, víc se ke mně přitiskne.
A pak už to plyne. Beze slov. Jen dech, tělo, kůže.

Nevím, jestli je to „vhodné“. Ale je to upřímné.
Miluju tenhle typ propojení. Když nemusím nic říkat, nic vysvětlovat.
Když se naše těla domluví dřív než slova.
Když cítím, že jí to dělá dobře… a že já si tím připadám jako chlap.

Přál bych si vedle sebe ženu, která se nechá takhle v noci budit.
Ne pokaždé. Ne z povinnosti. Ale s tím, že ví, že když se přitulí, můžu si ji vzít.
Nebo že mě sama přitáhne, když se v ní něco probudí dřív než u mě.

A co vy? Jaký je váš vztah k nočním dotekům?
Je to pro vás v pohodě, nebo radši spánek bez rušení?